Vojenská retro-přehlídka na Letné v roce 2005 – od Pivoše

    Loni v tento čas jsem na blogu zveřejnil staré dědovy fotky z Pražského povstání. Letos se chci také držet tématu, ale trošku jinak. Vzpomněl jsem si, že v květnu 2005 proběhly celkem velkolepé oslavy šedesáti let od konce 2.světové války a osvobození Československa, jejichž součástí byla i veliká přehlídka dobové vojenské techniky na letenské pláni. A my se na ní byli s mým starším synkem podívat. Tehdá mu bylo pět, ale vydržel zaujatě sledovat celou dlouhou kolonu těch rachotících plechových oblud. A já fotil a fotil – i když to bylo leckdy díky hafu lidí okolo poněkud obtížné. Tanky, které přijely nakonec, byly okamžitě obklopeny davem, takže bylo celkem nemožné udělat pořádnou fotku – ta, kterou uvidíte na konci příspěvku, je snad jediná použitelná. Snímků jsem nasekal celkem asi 150, takže jsem musel provést drsnou selekci, ale snad jsem pro vás vybral ty nejzajímavější. Takže (nejen) příznivci vojenské historie a techniky, kochejte se !

 

Pivoš

O (zmatenych) britskych svatcich … od SZK

U prilezitosti dnesniho 1.maje, jak se tento den u nas tez nazyval, me napadlo napsat sem neco o tom jak to vlastne je se svatky ve Velke Britanii.

Svatku se v UK obvykle rika Bank Holiday a je to den, kdy jsou zavreny banky a statni instituce. Je to tedy svatek obecny, pro vsechny, v ramci tzv. public holidays (vseobecne svatky), avsak nijak nenarokuje nejake povinne volno ci priplatek.

Tento termin vychazi castecne z historie Bank of England, ktera mela od konce 17.stoleti, kdy byla zalozena, prehled i pres vsecky svatky. Az do roku 1834 totiz v zemich postupne sjednocene britske koruny existovalo rocne az 33 dni zasvecenych ruznym svatym ci zvykum spojenych povetsinou s nabozenstvim. Pocatkem 19.stoleti vsak doslo k jejich redukci a roku 1871 vysel Bank Holiday Act, ktery jasne vymezil 4 svatky pro Anglii, Wales a Severni Irsko, respektive 5 pro Skotsko:

Good Friday (Velky patek – pouze ve Skotsku)

Easter Monday (Velikonocni pondeli)

Whit Monday (pondeli po Letnicich, pohyblive datum. Ve Skotsku pouze stanoveno pevne datum svatku uz na prvni pondeli v kvetnu)

First Monday in August (prvni pondeli v srpnu)

Boxing Day/St Stephens Day (u nas II.svatek vanocni. Ve Skotsku byl za Bank Holiday prohlasen Christmas Day – u nas I.svatek vanocni)

Good Friday a Christmas Day nebyly v tomto seznamu pro Anglii, Wales a Irsko uvedeny jelikoz se soudilo, ze uz se na ne stejne pohlizi jako na vseobecne, tradicni svatecni dny a tudiz je to tak davno zavedeno. Skotsku se dostalo uvedenych vyjimek  s ohledem na jeho odlisne tradice vychazejici z historie. Bank Holiday Act byl verejnosti predstaven liberalnim politikem a bankerem sirem Johnem Lubbockem a verejnost mu za to byla tak vdecna, ze zpocatku prvni Bank Holiday nazyvala jeho jmenem (St Lubbock’s Day).

Behem 20.stoleti se v tomto usporadani udaly dalsi zmeny. V roce 1903 byl pridan St Patrick’s Day – Den Svateho Patrika (lidove zvany Paddy’s Day), avsak jen pro Irsko. V pulce 60. let byl posunut termin srpnoveho svatku na konec mesice, patrne jako dusledek jinych zmen.

Roku 1971, rovnych sto let od prvniho zakona, byl vydan novy Bank Holiday Act ktery pocet svatku rozsiril, ci zmenil jejich puvodni vyznam. Letnicni pondeli nahradil Late Spring Bank Holiday (neco jako pozdne jarni svatek) s pevne stanovenym datem na posledni pondeli v kvetnu. Koncem 70. let byl jako regulerni Bank Holiday pridan i New Year’s Day (Novy rok)  a take May Day/Early May Bank Holiday – prvni pondeli v kvetnu.

K posledne pridanym Bank Holidays patri St Andrew’s Day – ovsem jen ve Skotsku, jak jinak – kde je tech vyjimek pozehane. Za svatek, kdy je vetsinou vsude zavreno, tam krome klasickeho Bank Holiday 1.1. maji i 2.1. Asi aby meli vic casu se vyspat z novorocni opice. (Nektere banky vsak v tento den prece jen poskytuji omezene sluzby).

Cela vec kolem britskych svatku je vsak daleko komplikovanejsi. Bank Holidays jsou totiz vzdy i public holidays, tedy svatky pro kazdeho. Kdezto public holidays muzou byt cokoliv. Vznikaji totiz jinak, treba jako odezva na mistni zvyky ci dokonce obchod. Tak treba prave to Skotsko. Vetsina tamnich Bank Holidays nekoresponduje s temi ve zbytku UK  – napr. Velikonocni pondeli mezi ne kupodivu nepatrilo, ale na natlak obcanu se to v nekterych castech zmenilo alespon na public holiday. Ci-li v podstate take volno, jen bez toho Bank. Nektere svatky tam totiz vychazeji i z mistnich kulturnich udalosti  (jako je Glasgow Fair nebo Dundee Fortnight) a take odlisnych tradic, tudiz jsou vic v pravomoci k tomu poverenych mistnich sprav (celkem 32 napric celym Skotskem). Tamni banky dosly tedy k rozhodnuti uzpusobit sve Bank Holidays zbytku UK a u tech ryze skotskych nejsou obvykle v tyto dny zavreny – s tim, ze to pro ne proste  svatky nejsou.Ve Skotsku navic neplati jiste obchodni restrikce na nedelni a svatecni prodej, ktere jsou bezne v dalsich castech UK (coz by bylo na samostatnou kapitolu).

V Severnim Irsku zase maji jako jedini z celeho UK Bank Holiday i 12.cervna, kdy si tim pripominaji bitvu u Boyne (The Twelfth neboli Orangefest). To na pocest slavneho vitezstvi protestantskeho krale Vilema Oranzskeho nad katolickym Jakubem II. Stalo se tak roku 1690 a dodnes si kvuli tomu zavyle irske palice z obou taboru pravidelne rozbijeji navzajem hlavy a jine casti tela.

Zmatek panuje i v Irske republice, ktera sice neni casti UK avsak ma k ni velmi blizko a nektere Bank Holidays ma take – referuje o nich vsak spise jako o public holidays. Tak napriklad Good Friday (Velky patek) u nich sice prekvapive svatek neni, avsak banky a verejne instutice jsou tam v ten den zavreny. Naopak tam od pocatku 90.let maji oficialne ustanoven jako svatek prave ten 1.kveten – May Day, nekdy nespravne zvan Labour Day. Se svatkem prace totiz vubec nesouvisi. Vychazi z prastare keltske (Beltane) ci germanske (Valpurga) tradice, pozdeji uchopene (ci spise uloupene) a mnohokrat vselijak modifikovane krestanstvim. St Patrick’s Day a Easter Monday (Velikonocni pondeli) jsou zapsany jen jako National Day. Co to v praxi znamena vi jen sam Pan Buh, asi. Muze se to tam totiz lisit doslova mesto od mesta, dum od domu.

Tady vidite, na co si musi cestovatel po zemich koruny britske a Irska davat take pozor. Ne vse se da pri pripadnych obtizich vyridit na ulici diky bankomatu.

Bank Holidays jsou kazdorocne vyhlasovany na pocatku roku pomoci tzv. royal proclamation – coz  v podstate znamena verejne ohlaseni patricnym kralovskym uradem a to se vsi paradou. Uredni dokument ma oficialni, historickou pecet panovnika a patri tudiz k tem nejcennejsim a nejdulezitejsim statnim dokumentum. V jeho moci je take presouvat terminy svatku, ktere by pripadly na vikendove dny – tedy obvykle na pracovni dny nasledujici v nejblizsim moznem terminu. Britska koruna tak stale dba na to, aby poddani neprisli o sve volne svatecni dny tim, ze by zcela zbytecne padly do jiz obvykleho vikendoveho volna. (Coz muze byt pochopitelne uplne jedno tem, kteri pracuji svatek ne-svatek. Ale stejne to potesi).

Od lonska nam tu pribyl i dalsi svatek (jen takovy ten vseobecny) a sice u prilezitosti svatby prince Wiliama a Kate Middleton (29.4).

Ve stavajicich svatcich se obcas delaji i vyjimky. Treba loni byl pridan dalsi public holiday – tedy v podstate jen den volna – pred May Day (vzdy 1. kvetnove pondeli) a to proto aby si lidi pro jednou uzili svatecni vikend prodlouzeny na 4 dny. R.1995 byl tentyz svatek presunut na druhe majove pondeli a to u prilezitosti oslav 50. vyroci konce II.svetove valky v Evrope.

R.2002 byl Spring Bank Holiday z posledni kvetnove nedele prelozen az na 4.cervna, aby tak opet vznikl prodlouzeny ctyrdenni vikend u prilezitosti oslav zlateho jubilea kralovny Alzbety II. Letos k teto zmene dojde take, nebot jak znamo, kralovna se ve zdravi dozila i jubilea diamantoveho. God Bless the Queen.

A konecne dalsi Bank Holiday byl zcela vyjimecne narodu dan pred finalnimi oslavami prichodu noveho tisicileti.

V poslednich letech se take objevily nejake nove navrhy na presun svatku May Day na jiny termin az v rijnu, kdy by se z nej stal UK Day, respektive Trafalgar Day. Nebo na 23.duben kdy by slouzil jako St George’s Day (Den sv.Jiriho, patrona Anglie. Na tento den pripada i Shakespearovo narozeni), pripadne jako St David’s Day (velssky patron, 1.3.). Jine navrhy zase prosazuji, aby to byly zcela samostatne svatky o ktere by byl ten stavajici pocet navysen. A aby toho nebylo malo, tak Cornwallane k tomu vsemu chteji prosadit jeste i St Piran’s Day, nebot to je zase jejich patron a uz ted je nekterymi mistnimi autoritami i obcany uznavan za hodneho zvecneny v kalendari tak, ze den jeho narozeni (5.3.) patri mezi neoficialni volne dny (bohuzel jen v tom Cornwallu). Jeho uvedeni na scenu, stejne tak jako ostatnich patronu, by pry mohlo pomoci zkomorajici britske ekonomice. Tot jeden z argumentu. Predpoklada se totiz, ze u prilezitosti techto svatku by se konaly ruzne spolecenske akce, ktere by pritahovaly turisty a narod by tudiz i vic neco vytvarel (jakoz i utracel).

Co se tyka penez za svatky, zalezi ciste na tom, jakou pracovni smlouvu mate. Stat do toho zamestnavatelum v podstate nemluvi. Je jen na firme zda vam da smlouvu ktera vam zajisti, ze budete mit svatky placeny s priplatkem – pokud je odpracujete, pripadne za ne dostanete placene volno. Nutno rici, ze v dnesni zmenene ekonomicke situaci uz to dela jen malo firem a to hlavne tam, kde jeste dozivaji starsi a vyhodnejsi smlouvy z let minulych, kdy se nam o credit crunchi ani nezdalo.

Vyznat se v britskych, potazmo anglickych, irskych, velsskych a skotskych svatcich neni veru jednoduche.

I kdyz tedy ti Velsani jsou asi tak nejmene narocni z cele tehle party.

Sea Odyssey Liverpool … od SZK

U prilezitosti steho vyroci potopeni Titaniku se v Liverpoolu, jeho duchovnim meste, vynorila cela spousta vzpominkovych akci. Mezi nimi napr. vystava pod nazvem  ”Titanic – The untold story” v mistnim namornim muzeu, obsahle pojednavajici o mene znamych skutecnostech a lidskych osudech tykajicich se teto lodi. Nektere akce zacaly uz v breznu a vyvrcholily prave minuly tyden.

Tou nejznamejsi a nejviditelnejsi byl zcela urcite spektakularni projekt ”Sea Odyssey”. Uskutecnil se v provedeni francouzske divadelni spolecnosti Royal de Luxe sidlici v Nantes, zalozene r.1979, ktera sestava z cele armady hercu, umelcu, spisovatelu, techniku, ale i remeslniku. Mnozi jeji clenove pro ni pracuji jako dobrovolnici. Spolecnost je ve svete znama nejen diky svy projektum ulicniho divadla, ale predevsim pouzivanim novym a neotrelych napadu a technologii. Hraji zasadne jen venku v otevrenych prostorach.

Liverpool mel opet moznost videt je v akci o vikendu 20.-22.4., kdy v jeho ulicich ztvarnili pomoci slozite ovladanych obrich loutek (marionet) dojimavy pribeh divky, jejiz otec neprezil ztroskotani Titanicu. Zakladem pribehu, ktery stvoril umelecky principal Royal de Luxe Jean-Luc Coulcourt je skutecny dopis ditete, na ktery narazil kdyz hledal temata k akcim v ramci projektu Liverpool – Evropske mesto kultury pro rok 2006.

Napsala a odeslala ho 13.dubna 1912 desetileta May McMurray, ktera v te dobe bydlela se svou rodinou v liverpoolske ctvrti Kensington. Jeji otec William McMurray (43 let)  byl na Titanik najat jako steward v pokojich lepsich hostu. May mu v dojemne milem dopise posila cetne pozdravy od svych dvou sourozencu – bratra a sestry a od sve matky, a lituje, ze s nim nemohli byt v Southamptonu kdyz lod vyplouvala. Pise, ze se ji to zda jako cela vecnost co ho naposledy videla a  jak moc se ji po nem styska a ze doufa, ze ho zase brzy uvidi. Dopis sveho adresata nikdy nenasel a po case byl vracen zpet odesilateli. Nyni je exponatem v liverpoolskem namornim muzeu.

William McMurray a pribeh jeho rodiny je smutny. Puvodne mel totiz slusnou sanci se zachranit. Prave se mel nalodit na jednu ze zachrannych lodi kdyz ho velici dustojnik poslal zpet aby nasel nejakou vodu a susenky, patrne jako zasoby pro dobu cekani na zachranu. Co se s nim stalo dal se nevi, ke clunu se zpet uz nevratil a jelikoz na nej nemohli dele cekat, jeho misto obsadil na vyzvu dustojnika nejaky gentleman stojici pobliz. Clun pozdeji nasla spolu s ostatnimi Carpathia a jeho pasazery pak vysadila v Newfoundlandu. Onen gentleman se o muze, jehoz misto na posledni chvili zabral, zajimal. Po case se pres New York vratil zpet do Britanie a neprodlene se odebral do kancelari White Star Lines kde mu byly poskytnuty rodinne detaily a adresa McMurrayho rodiny, kam se skutecne vypravil. Pri setkani s vdovou a detmi jim pak rekl, co se s jejich milovanym vlastne stalo. Oni sami obdrzeli zpravu o jeho smrti 17.dubna – prave v den vyroci svatby – a dle svedectvi jejich potomku, nikdy se tak zcela z teto rany nevzpamatovali. Obzvlaste Williamova zena, ktera zemrela ve veku pouhych 37 let par let po tragedii na leukemii. Mala May pry jeste roky cekala, ze se jednoho dne doma otevrou dvere a otec se prece jen vrati, tak jak se to stalo vzdy pri jeho predchozich navratech z lodnich cest.

Vyfabulovany pribeh, vytvoreny na pozadi techto historicky udalosti sestava ze tri obrich loutek – divky, jejiho psa a stryce, kteri maji patrit do sveta obru. Kdyz se divcin otec (v pribehu take z obriho plemene) utopi pri ztroskotani lodi, jeho bratr si zamane ze se nauci potapet. Trva mu sto let, nez si udela potapecsky oblek a najde vrak Titaniku, kde pohrbi telo sveho bratra a vyzvedne postackou bednu s dopisy ktere meli napsat pasazeri vcetne divcina otce, a pak kraci po morskem dne k Liverpoolu, aby je predal pribuznym utonulych. Prave kdyz dorazi do mesta, vzpomene si obri divka ze si prece jen zkusi jake to je plout na lodi. Ubira se se svym psem Xolem ulicemi mesta a v pristavu se pak setka z vody se  strycem. Tak se po sto letech dozvida, co se vlastne s otcem stalo a dostava jeho dopis. (Pro obry neni sto let zas tak moc, soudi autor). Vudci myslenkou pribehu je spojit stoletou tragedii s dnesni dobou. Ukazat, ze i po tech letech ma Titanik mestu stale co rict, ze se na jeho tragicke pasazery nezapomnelo, pricemz jsou do nej zakomponovany i prvky moderni doby. Treba fotbal a jeho fandovstvi, ktere je v tomhle meste jednou z hlavnich vasni jeho obyvatel.

Prave proto byl pocatek cest obri divky a jejiho psa stanoven pobliz fotbalovych stadionu v Anfieldu (cerveny FC Liverpool) a Godison Park (modry Everton), pricemz pri svych dalsich cestach mestech nachodili celkem 23 mil. V prvni den, v patek, se divka a jeji stryc pohybovali po ulicich oddelene. V sobotu vecer, po dalsi celodenni prochazce v ulicich doslo konecne k jejich setkani v Kings dock v arealu liverpoolskych doku, kde byla za pomoci techniky divka dojemne posazena na klin sveho stryce, aby tam pak spolu (za hlasiteho oddychovani) preckali noc. V nedeli, v zaverecny den tohoto spektaklu se marionety i cela Royal de Luxe s Liverpoolem rozloucili a odpluli po rece Mersey, kdyz byly predtim jeste verejnosti obry predany dopisy ucastniku komunalnich projektu, popisujicich ruzne zazitky, prani a pozdravy.

Sea Odyssey je vpravde masivni akce. Jen o loutky se primo staralo a vodilo je 110 lidi. Rikali si Liliputove, nebot v porovnani s obrimi marionetami tak skutecne vypadali – jmeno prevzali ze zname knihy o Guliverovi. Dalsich 250 dobrovolniku jim pomahalo pri vodeni loutek v ulicich. A dalsi stovky pomahaly spolu s policii a dalsimi institucemi organizovat dopravu a poradek ve meste. Ocekavalo se, ze do mesta pribyde pres vikend nejakych 250 000 lidi. Soude podle toho co jsem tam videla ja to byl jeste docela skromny odhad. Celkove pry celou show videlo na 600 tisic lidi.

Zvladla jsem se tam dostat akorat v sobotu, ale muzu rict, ze vsecko probihalo bezvadne. Doprava byla samozrejme ruzne odklanena, coz mohlo pusobit nekterym lidem problemy, avsak nikde jsem nevidela ze by se nekdo hadal a nebo protestoval. Pomocnici na ulicich vedeli presne kam se jet da a kam uz ne, tudiz dokazali byt dobre napomocni. Obcane byli jiz dlouho dopredu informovani a varovani, ze tato akce zpusobi uzavreni podstatne casti stredu mesta, nehlede k tomu, ze bude obtizne se tam celkove dostat.

Dav, ktery loutky doprovazel byl impozantni. My jsme tam sli v poctu sesti lidi, ale nakonec jsme kazdy skoncili nekde jinde, protoze propletat se davem vzdy stejnym smerem bylo narocne. Taky priblizit se bliz k loutkam pokazde az tak uplne neslo. Proto tedy fotografie, ktere sem dam, nejsou vzdy nejlepsi. Lip se mi to ale nepovedlo. V nedeli jsem se tam uz bohuzel na zaverecny gala program nedostala, nebot me ten samy vecer cekala dalsi spolecenska akce nekde jinde.

Snad si tedy udelate nejaky dojem o co slo alespon z toho, co jsem zvladla vyfotit v sobotu.

Tento prispevek jsem puvodne ani nezamyslela delat, protoze jsem si nebyla jista, zda vubec zvladnu se do city vypravit. Nakonec se to povedlo, i kdyz az pozdeji odpoledne, a tudiz mam aspon nejakou dokumentaci. Prispevek z liverpoolskeho namorniho muzea bude tedy na rade az priste.

Ponorme se tedy do pribehu obri divky, jejiho stryce potapece a psika Xolo.

Strycek s divkou na kline tedy usnuli a my jsme se zacali rozchazet. Navecer prestalo prset a tak trosku se vycasilo. Vzduch byl ostry a studeny, vonel soli, morem (a dalkami). Pro astmatika prave lazne.

V docich zacinal vecer a vsude bylo rusno.

Kdo by chtel videt vic fotek (a lepsich nez ty moje), ten necht at klikne na tenhle odkaz:

http://photographyliverpool.com/

Titanic a Liverpool … od SZK

Velka Liverpoolska odehravajici se minuly vikend ponekud zastinila jinou vyznamnou udalost, ktera ma take vztah k Liverpoolu.

Staci rict magicke slovo Titanik a kazdy vi, o co se jedna.

Ze to byla luxusni lod, ve sve dobe povazovana za nepotopitelnou, ktera vsak hned na sve prvni plavbe tuhle teorii nechutne prakticky vyvratila. Tragedie Titaniku asi nikdy neprestane lidi zajimat. Prave na minulou nedeli, 15.4., pripadlo smutne ste vyroci potopeni te bajecne lodi.

Zakladni fakta jsou vseobecne znama. Lod byla vybudovana v lodenicich v severoirskem Belfastu (Harland&Wolff company). Na svou prvni – a zaroven i posledni – plavbu vyplula v poledne, ve stredu 10.dubna 1912, z jihoanglickeho pristavu Southampton. Na palube bylo celkem 2 223 lidi. (Malo se vi, ze hned pri vypluti se diky sve velikosti a mnozstvi vody kterou kolem sebe zvedala jen o vlasek minula s jinou mensi lodi).

Myslenka vybudovat lod jako Titanik vznikla v dobe, kdy se nekolika chytrym hlavam rozsvitilo v jednom zakladnim bode. A sice ze na svete je dost bohatych lidi vic nez stastnych platit za luxus. Za to, ze si muzou zivota uzivat na patricne urovni. Pokud tedy byli schopni utracet horentni sumy za hotelova apartma, proc jim neposkytnout stejny komfort i na lodich – do te doby spise skromnejsich a pidicich se vice po rychlosti. Proc jim neumoznit cestovat s veskerym komfortem, v pohodovem tempu kdy by si sve cestovani mohli v klidu vychutnat.

A tim se dostavame k bodu, ve kterem do tragedie Titaniku vstupuje Liverpool. Titanic byl totiz jednou ze 3 luxusnich lodi tridy Olympic class ocean liners. Mely byt temi nejvetsimi a nejluxusnejsimi na svete. V Belfastu je nechala postavit v Liverpoolu zalozena spolecnost White Star Lines. Ta ma tak zajimavou, avsak obsahlou historii, ze se to sem kratce neda vmestnat. Tahle liverpoolska namorni kapitola si zaslouzi zvlastni prispevek. (Budova kancelari WSL stoji pobliz liverpoolskych doku a pristavu dodnes, prakticky nezmenena).

White Star Lines byli konkurenty jine slavne spolecnosti – Cunard Line. Ta vlastnila lode slavnych jmen jako rovnez tragicka Lusitania a Mauretania. Tyhle lode byly konstruovany spise s ohledem na rychlost – spolu se dvema dalsimi nemeckymi lodemi byly nejrychlejsimi cestovnimi plavidly sve doby, i kdyz pohodli pro prvni tridu mely taky.(Obe byly drzitelkami prestizni ceny Blue Riband za rychlost jakou prekonaly Atlantik. Mauretanii toto prvenstvi z r. 1907 vydrzelo celych 22 let a jeste dlouho pote byla nejoblibenejsi cestovni lodi).

Na pocatku 20.stoleti byly White Star Lines na svem vrcholu a tak pristoupily k vystavbe novych lodi, ktere mely byt castecne i odpovedi na konkurenci od Cunardu. Predevsim vsak mely nahradit do te doby nejvetsi lode spolecnosti, SS Teutonic a SS Majestic, ktere uz ponekud zastaraly.

Nechvalne znamy J.Bruce Ismay, prezident WSL, ktery se pozdeji plavil na Titaniku a jeho zkazu prezil, a jeho kolega z belfastskych lodenic, jisty William J.Pirrie dobre vedeli, ze jimi navrzene lode nemuzou tem od Cunardu rychlostne konkurovat. O to vic se tedy zamerili na to, aby je predstihly ve velikosti a luxusu.

Titanic mel byt poslednim vykrikem vedy, techniky a mody kam se jen clovek na tehle lodi podival. Opulentni kabiny, stylove restaurace, bazen, squash, turecke lazne i neco cemu bychom dnes nejspis rekli posilovna. To je jen slaby vycet vseho bohatstvi kterym oplyval – pro ty, co na to meli. Konstrukcne byl povazovan za dokonaly a behem stavby jeste prosel ruznymi vylepsenimi co se bezpecnosti tyce. Stejne jako jeho dve dalsi sesterske lode tehle luxusni kategorie – Olympic a Britannic. Vycet vsech technickych zazraku a organizace jeho chodu by zabral pekny kus mista. V neposledni rade mezi ne patrilo v te dobe patrne svetove nejvykonejsi telegraficke zarizeni radiostanice, ktere se rikalo ”Marconi room” a jejiz dva pracovnici byli zamestnanci prave Marconiho firmy, nikoli WSL. Na lodi byli spise pro potrebu cestujicich, nez lodarskych spolecnosti.

Jakkoli vsak byla tahle lod dokonala, vezla sebou zachranne cluny jen pro necelych 1 200 pasazeru, coz pozdeji jen zhorsilo celou tragedii. Uprostred Atlantiku, za zjevne riskantnich podminek, se kapitan rozhodl prece jen trosku pospisit, udajne na prani spolecnosti aby do New Yorku prijeli tak trosku rekordne. Jak uz vseci vime, nebyl to dobry napad. Kus zmrzle vody se ukazal byt silnejsi nez posledni vykrik techniky. (V Liverpoolu na toto tema koluje stary fousaty vtip, ze si kapitan dal po veceri dvojtou whiskey a potreboval do ni poradny kus ledu……typicky anglicky sarkatisticky humor).

Za zminku stoji, ze dalsi z teto rady luxusnich lodi, HMHS Britannic, mel taky smulu. Puvodne mel mit delku 1 000 stop a jmeno Gigantic, avsak po potopeni Titaniku bylo jak jmeno, tak nektere jeho parametry zmeneny. Jeste predtim nez mohl byt plne vyuzivan pro svuj puvodni ucel byl zkonfiskovan britskou vladou a pouzivan jako nemocnicni lod v I.svetove valce. V listopadu r.1916 najel na minu a potopil se. O sve zivoty prislo 30 muzu, avsak vic jak 1 000 dalsich pasazeru bylo zachraneno. Jeho katastrofu prezila mj. zdravotni sestra Violet Jessop, pozoruhodna zejmena tim, ze uz predtim prezila zkazu Titaniku a jeste pred nim kolizi dalsi lode z teto zvlastni trojky, a sice HMHS Olympicu. Tomu se rika ponekud problematicka klika….

HMHS Olympic byla jedinou lodi, ze ktere White Star Lines nakonec prece jen profitovaly. Byla prvni z te famozni luxusni trojky kterou postavili. Na vodu byla spustena r.1910. Slouzila do roku 1935, kdy se WSL sloucily s Cunard Line. Pak byla stazena z obehu a postupne demontovana. Osudne noci, kdy do Titaniku narazil ledovec, se k nemu blizila z opacne strany, nebot byla prave na ceste z New Yorku, avsak tak daleko, ze nemela sanci mu nejak pomoci. Patrne s nim vsak byla osudem nejak spriznena, protoze vyse zminena kolize s jinou lodi r.1911 u Southamptonu zapricinila ze musela zpet do belfastskych doku na opravu, cimz protahla stavbu prave toho nestastneho Titaniku (a tim ho mozna nahnala do naruce ledove smrti, tedy do mista, kde se zrovna motal ledovec).

Tim se take stalo, ze vyplul ponekud pozdeji nez bylo puvodne planovano a nebyl tedy cas privest ho ukazat do Liverpoolu, jak znel originalni plan. I presto je Liverpool povazovan za jeho spiritualni mesto a to prave proto, ze napad na jeho stavbu vznikl v kancelarich WSL pobliz doku.

Dalsim duvodem, proc si Liverpool Titanik tak pamatuje a uctiva je skutecnost, ze na jeho palube bylo nemalo ”Scousers”, ci-li Liverpoodliens, tedy Liverpoolanu, pripadne obyvatelu Merseyside, jak se oficialne tato cast severozapadni Anglie jmenuje. V neposledni rade slouzili i jako clenove posadky. Sam J.B.Ismay, prezident WSL byl rodily Liverpoolan a v tomhle meste mel dva panske domy – jeden tady nedaleko ve ctvrti zvane Mossley Hill, kde zil az do doby po prvni svetove valce (dum dnes uz neexistuje). Kapitan lodi Smith zil ve Waterloo kousek od Liverpoolu po 40 let nez se r. 1908 prestehoval dolu do Southamptonu. Take namornik Fred Feet, ktery prvni zpozoroval ledovec byl Liverpoolan (prezil a az do smrti tvrdil, ze kdyby mel lepsi vybaveni mohl ledovec videt driv). Cast posadky najate v Liverpoolu pochazela puvodne z chudeho Irska ale postupne v tomhle meste nejak zakotvili. Skrz liverpoolskou agenturu bylo najato i tech 8 muzikantu kteri jsou dodnes znami tim, ze neprestali hrat ackoli jim pod nohama klouzala lod do hlubin. Jeden z nich byl taky zdejsi rodak. Nemluve o tom, ze cast techniku a nektere vybaveni, treba kuchyne, pochazely z Liverpoolu. Celkove asi 90 prislusniku posadky Titaniku budto primo pochazelo z Liverpoolu nebo k nemu melo nejake prime, blizke vazby.

Potopeni Titaniku byl sok, jaky se da asi nejlepe srovnat s tim, co jsme zazivali kdyz v NY horela dvojcata. Taky nas nikdy predtim nenapadlo, ze se neco takoveho muze stat.

Rano, kdy se roznesla ta neuveritelna zprava ze se na sve uplne prvni plavbe potopila tak obrovska, udajne nepotopitelna lod zaplavil sokovany dav James Street. Prave tam staly (a stale stoji) kancelare White Star Lines. Pritomni urednici zpocatku sami nemeli moc informaci a davu se bali tak, ze se neodvazili sejit dolu mezi lidi. Jak se postupne dovidali stale vic, odvazili se vzdy jen na balkon ci k oknum a volanim dolu sdelovali pribuznym a pratelum pasazeru dalsi zpravy. Lide zadali o seznamy prezivsich, ty vsak prichazely postupne a zdlouhave. Asi si umime vseci predstavit, jaka muka zazivali lide kteri na ne cekali.

Odehravaly se i jine smutne scenky. Napriklad kdyz do nektere skolni tridy prisel policista, prerusil vyucovani a pozadal zaky, aby zvedli ruku ti, kteri meli nejakeho pribuzneho na Titaniku. Ti pak byli poslani domu ke svym rodinam, aby s nimi sdileli tezke chvile. Mnoho z techto zaku ztratilo sve otce. Tragedie poznamenala mnohe liverpoolske rodiny na cele generace.

A tak je Titanik, ackoli v Liverpoolu nikdy nebyl navzdy s timhle mestem spojen. Stejne jako treba Lusitania a Mauretania, ktere z neho r. 1907 poprve vypluly.

O nekterych lodich uz tu byl prispevek. Liverpool Maritime Museum obsahuje expozici pojednavajici o jejich osudu, kde si muzete prohlednout nemalo autentickych exponatu a dozvedet se hodne mene znamych zajimavosti, pripadne nejake ty osobni pribehy lidi kteri se s temihle lodemi setkali. Kdo bude chtit, necht si osvezi pamet klepnutim na tento link:

http://samazakanalem.wordpress.com/2010/02/18/maritime-museum-liverpool-od-szk/

Ja bych sem vsak na pocest Titaniku a zaroven vsech odvaznych namorniku chtela dat jiny prispevek, take z tohoto namorniho muzea. Je to vlastne ten zamysleny druhy dil, ktery se mi jeste nepodarilo zkompletovat. Nyni se vsak na tom jiz pilne pracuje a az stravite tohle dlouhe psani, tak vam ho tu vylepim. Tak pilne ctete.

Grand National – 3.den…od SZK

Tak uz to mame zase za sebou. Kdo vyhral je znamo, stejne jako to, ze pri tom nejdulezitejsim dostihu doslo k fatalnimu zraneni kone, po kterem musel byt usmrcen. Jako temer kazdy rok.

Odbornici i plebs se shoduji na tom, ze kun (vitez Gold Cup v Cheltenhamu) byl pred startem velmi nervozni (az tak ze shodil jezdce a oddalil tak vlastni start) a tudiz nemel byt k dostihu vubec pripusten. At tak ci onak, prekazky, ktere kone musi na GN zdolavat jsou casto nad jejich moznosti – podobne jako jine prekazky u jinych zavodu – a je otazkou, zda v tomhle sportu takhle dale pokracovat.Ve 21.stoleti, kdy uz o tyrani zvirat (a nenazranosti nekterych lidi), neco vime.

To ted ale necham stranou. Nemela jsem cas to sem napsat drive, presto bych tuhle serii o trech dnech, z nichz se GN sestava, chtela nejak dokoncit.

Tak tedy treti den se rano obvykle jde na snidani se sampanskym  – coz muzete pochopitelne udelat i v predeslych dnech, avsak prave v tuto sobotu je to tak nejak vic zvykem. Nabizi je nespocet ruznych podniku, staci si jen vybrat.

Snidane sestava z ”full english”, to jest v tomhle pripade z grilovane slaniny, klobasek, vajicek, restovanych zampionu, fazoli, black puddingu coz je neco jako nase jelito, a take bramborovych placicek a toastu. Na cerealie se v tento den tak trosku kasle. Je treba do sebe dostat poradny zaklad. K tomu patri zamozrejme obvykle ranni napoje a navic je tedy to sampanske, nekdy jako buck fizz, ci-li v kombinaci s pomerancovym juicem.

Takhle vydatne posilneni se pak lide behem dopoledne vypravi na zavodiste, pricemz k preprave uziji co se da. Dle nalady a penezenky. Muzete jet stylove treba doubledeckerem z Londyna. Nebo a la Londyn.

Tuhle sobotu bylo dost zima, takze si asi lehce oblecene damy neco uzily prislovecneho klepani kosy. Ale jak uz rikavala moje matka, pro paradu se nekdy musi i trpet.

Muzi byli v tento den take vystaveni jiste nesnazi. Dole v Londyne totiz zrovna proti sobe hrali dlouholeti liverpoolsti rivalove, FC Liverpool a modry Everton. Byla to tezka volba – zda vyhovet partnerce a jit se predvadet na dostihy, ci radeji na sebe navlect neco mene formalniho a zabrat mista pred plazmou v oblibenem pubu. Dve tak vyznamne udalosti v jeden den, to neni fer – tak to jiste citil nejeden mistni muz. Dostihy u mnohych nakonec vyhraly a o fotbal se taky neprislo – jedna z velkoplosnych obrazovek ho vysilala primo v arealu dostihu. Modri prohrali a jejich fanousci meli duvod dat si dalsi pintu. Na zal. No a cerveni pili jeste vic, protoze jejich favorit postoupil dal. Po hubenem minulem roku uz zase vzplaly nadeje, ze bude lip. Fotbalovy fanda je mozna z jedne strany tak trosku skeptik, ale z druhe az nenapravitelny optimista. Budiz mu to prano.

Mezitim si po cele Britanii vesele pokracuje jaro a na nase lidske snazeni a pinozeni uplne kasle.

Jeste ze tak.

Grand National – Ladies Day … od SZK

Dnes se tedy v Aintree konal Ladies Day.

V podstate je to, co se mody a obleceni tyce, ten hlavni dostihovy den. Zitra uz je jen ten hlavni dostih – tedy mimo dostihy jine. Ac je to mozna k nevire, kone tam opravdu pobezi. Dnesek vyuzili jejich jezdci mimo jine k tomu, ze zasli na tradicni navstevu spitalu a sice Children’s Alder Hey Hospital Liverpool, jeho onkologicke oddeleni. Tato nemocnice patri mezi nejvetsi podobna zarizeni tohoto typu v Evrope a rocne tam leci na 200tisic malych pacientu. Ma dobrou uroven a delaji se tam i ty nejslozitejsi operace. Zokejove, jakoz i dalsi konarsky personal tam dnes odevzdali neco penez a darku pro deti, ktere potesili take svym zajmem a nejakou tou zabavou.

Mezitim se to na Aintree schazelo a to v plne parade. Do tech koncin se da dostat ruzne. Treba z Liverpool Central – jedna z zeleznicnich stanic v centru – kdy popojedete vlakem par zastavek a zbytek hrave dojdete. Budte ale opatrni. Britove se v tomhle smeru hodne poucili z minulych let a vsecky masove akce si umi dobre organizovat. To znamena, ze nic neponechavaji nahode. Na kazdem kroku bude stat nejaky ten sekuritak ci poradatel, se kterym neni radno diskutovat ci ho dokonce provokovat. Paklize se vam nebude libit vytycena trasa, kudy mate ponekud stadne jit, nezavahaji a hbite vas napomenou. Budete-li hrat svehlavicku dal, mate smulu. Vytahnou vas z davu a predaji nejblizsimu bobikovi, kterych tam bude nepochybne vartovat habakuk. A mate po ptakach, i po dostizich. Bobik vas preda jine squadre, ta vas doveze na patricne misto, ci-li do nejblizsi policejni stanice a tam, budete-li dale idiotem, vam daji cimerku na prospani ktera vas ve finale prijde pekne draho. Nevim, ale je lepsi si myslet sve a uposlechnout rad tech dobrych muzu strezicich verejnych poradek, rekla bych.

Rovnez nedoporucuji verejne popijeni alkoholickych napoju.V arealu dostihu, kde se naleva o sto pero, je to celkem jedno pokud se neperete ci nejste uplne na srot. Ale mimo toto uzemi vas nenechaji si vzit ani tretinku piva. Bud to pred nimi fofrem dopijete, nebo to musite vyhodit. Pripadne odbojne typy, ktere odmitnou se tomuto natlaku podvolit, necht si znova prectou ten odstavec ktery se nachazi nad timto. Patrne pro ne bude pak platit to, co tam pisu.

Nicmene, vetsina lidi se na Aintree vzdy dostane v poradku, ackoli uz od rana neco popijeji. Jednou z moznosti je najat si vyhlidkovy autobus, ktery vas tam rano doveze, k veceru zase odveze do hotelu, kde bydlite, odkud vas po kratke prestavce vyveze zase ven, tentokrat do city, kde s nim muzete obrazit vsecky dulezite a zajimave body, jako jsou proflaknute doky, katedrala, pristav a pod. Pak vas vyklopi nekde v centru, kde si date poradne do nosu a nekdy uprostred noci, az uz budete notne spolecensky unaveni, s vami dokodrca zase zpet tam kde zrovna nocujete. Neni to tak spatna volba a kdyz se stane, ze se na palube doubledeckeru sejde dobra parta, je o zabavu vystarano.

Pocasi dnes bylo od rana slunecne pekne. V nekterych castech mesta to tak zustalo cely den. Ovsem Aintree melo smulu. Odpoledne schytalo zachvaty deste a vysnorene ladies take.

Jak to tam vypadalo vam lepe napovi dalsi reportaz z Daily Mail.

http://www.dailymail.co.uk/femail/article-2129221/Aintree-Ladies-Day-Liverpools-finest-fillies-dress-impress-races.html

Konskemu sportu zdar. Nebo bych mela radsi napsat ze kopytum? Neb na nekterych nozkach jakoby byla videt…

Grand National Liverpool – od SZK

Jako kazdorocne v mesici dubnu, zacala dnes Grand National – Velka Liverpoolska.

Oficialne jsou to dostihy – a kdo chce o nich vedet vic, necht si vyhleda patricne informace, o tom zde totiz psat nechci. To ted bude delat kdekdo, jako kazdy rok. Radeji bych vam je priblizila z jine stranky.

Po svych vlastnich zkusenostech s touhle vyznamnou spolecenskou udalosti bych rekla, ze kone a zavody jsou tam pro mnohe z navstevniku az druhorade. I kdyz si vetsina z nich jiste rada na ty konicky vsadi (a vetsinou i dohlidnou az na drahu). Tyto celosvetove zname dostihy se jim totiz staly hlavne prilezitosti patricne se vymodit, a take nalit do sebe co nejvetsi mnozstvi alkoholu.

A tak tedy v Aintree, mistni casti Liverpoolu kde se dostihova draha nachazi zazijete neco, co se u nas videt neda. Divky a zeny vsech moznych vekovych kategorii, v nejruznejsich odevnich kreacich, od tech skutecne zdarilych, upravnych ktere jejich nositelkam slusi, az po neco nad cim vam vypadavaji oci z dulku a ztracite rec. K tomu, jak veli moda poslednich dvou let podpadky na kterych se prakticky neda chodit (tzv. killer heels), tuny make-up, umelych nehtu, umelych ras a v neposledni rade umele nastavenych vlasu. Kdo neni radne opalen, alespon specialnim kremem z drogerie, jako by ani nebyl. Na osobe zenskeho pohlavi musi byt zkratka videt, ze si se sebou dala nemalou praci. Prirozeny puvab uz davno nestaci.

Na to, jakou ma divka, ci zena postavu se tu nehledi. Je-li jejim pranim vyjit v mini, ackoli ma kyty o velikosti slusne velke sunky, tak si v tom proste jde. Zrovna tak se nehledi na to, zda z satu bez rukavu vylezaji nahore ramena a paze za jake by se ani zapasnik nemusel stydet. Rovnez poprsi netreba schovavat – zvlaste v dobe, kdy jeho prumerna cena dosahuje nekolika tisic liber za plasticka vylepseni. Britsky odevni prumysl, tedy to, co si nechava vyrabet v otrokarskych dilnach v mene rozvinutych castech sveta, zna mapu. Moc dobre vi, jak narod vypada a ze je v nem tudiz stale vic zen abnormalne kyprych tvaru ktere se take chteji  modne oblekat. Proc z nich tedy ty penize za paradu nevyrazit. Klidne tedy nabizi v slonich velikostech i to, co u nas nosi tak maximalne sedesatikilove zeny a to jeste s obavami. A tak se stava, ze clovek obcas nevi kam s ocima a nebo s obrovskym usilim potlacuje nezvladatelny zachvat smichu…

Velka Liverpoolska je jiz tradicne vyhlasenym mistem, kde muzete takoveto stavy zazit. Muzi jsou na tom podstatne lip, nebot od tech se zadne extra kreace necekaji (i kdyz v posledni dobe uz se to taky meni). V podstate se cela jejich parada scvrkne na klasicke kvadro, ci polosportovni odev jako je nejaka moderni kosile a velmi drahe dziny, ci tmave kalhoty. Vse samozrejme v te nejlepsi kvalite a moderniho designu.K tomu pochopitelne patri take peclive zvolena obuv a vylesteny zevnejsek. Umele rasy a vlasy tu muzi zatim nenosi (vetsinou), ale to umele opaleni pro ne plati taky. Je dneska hanbou byti proste jen bily, po vsech strankach…

Tradicnim nepritelem tehle sverazne modni prehlidky je pocasi, ktere byva aprilove vrtkave. Co byste take chteli, v Britanii a jeste k tomu v dubnu. Pamatuji si na jednu z GN kdy si nekdo nahore asi rekl, ze vody neni nikdy dost a tudiz na nas v Aintree padala kazdou pulhodinu tak, ze cely areal zmenila v blativy ring. I kdyz bylo ten den uz od rana jasne, ze to tak dopadne, byla vetsina zen klasicky vymodena v tom nejlepsim co trh nabizel, a protoze tenkrat zrovna frcely dlouhe roby, stalo se, ze zhruba tak kolem poledne se vsude potacely podivne postavy s fialovymi pazemi – chodi se zasadne bez kabatu ci svetru, jen tak nalehko – kterym se kolem zimou rozklepanych tel nehezky prisavaly vodou a bahnem totalne nasakle toalety. O zplihlych kloboucich na povadlych ucesech ani nemluve – daji-li se tak nazvat ty kousky latky, peri a listi. Ty u nekterych dam vypadaly jako by je nekdo uz jednou pozrel a pak zase s odporem vyvrhnul. Ale hodte to do kose, kdyz to stoji takove penize a tradici se musi ucinit zadost. Jak den pokracoval, mnohe z techto postavicek mely blato az na zadech, nebot ke Grand National bohuzel patri take i skutecne ”grand” piti. Neni tedy vyjimkou videt casem i notne opile zeny, kterak hazi krovky pote co nezvladly balanc, zoufale se snazic dostat zpet do polohy ve stoje.

Grand National sestava ze tri dni. Ctvrtek je zvan Liverpool Day, v patek bude Ladies Day a sobota je vyhrazena vlastni Grand National.

Ctvrtek byva docela klidny. Je to v podstate jen uvod, takova predehra pred Ladies Day, ktery je neoficialne tou hlavni spolecenskou udalosti. To k nemu se upiraji oci zen a divek Velke Britanie a to prave kvuli prilezitosti predvest co nejlepsi upravu zevnejsku. Tak, jak je Royal Ascott znam svymi klobouky, tak je Liverpool – co se tyka dostihu – znam pro svuj Ladies Day. Naprosta vetsina zen si preje mit dostatek financi na to, aby se mohla radne vystafirovat a pak se producirovat pred hbitymi fotografy uchazejic se tak o jednu z hlavnich cen ktere se daji vyhrat jen za to, ze prijdete nejak dobre obleceni. Nebo si to aspon trosku uzit a proste si koupit neco hezkeho na sebe jen kvuli dostihum – ale ano, ackoli to tak z meho popisu mozna nevypada, ti konici tam opravdu jeste porad behaji. Mezi tim, jak se dav preleva a naleva, zeny ukazuji kusy promrzleho ci zmokleho masa, klopytaji na podpadcich, sbiraji vetrem odvate klobouky a masle, ztraceji kabelky a pratele a zase je nachazeji…….na Grand National se proste nenudite. Muzete si tam poslechnout i neco muziky, nebot tam na nekterych mistech vystupuji nazivo kapely. (Prave takhle jsem tam pred lety videla m.j. Franc Ferdinand).

Zacatek uz tedy mame dnes za sebou. Ze je tu opet GN bylo videt prakticky vsude, kam se clovek pracovne i nepracovne hnul. Vystrojene damy, panove, a take nebyvaly pocet malych vrtulniku privazejicich movitejsi hosty, pristavajici na parkovistich za nekterymi hotely, tam, kde se to smi. I to je GN.

A samozrejme sampanske, kulinarske dobrutky a vesela setkani.

Pocasi zatim neni nejhorsi. Byva hur.

Asi byste take radi trosku vic nahledli do Aintree. To vam muzu zprostredkovat jen pomoci mistniho tisku, nebot svych fotek moc nemam (a stejne na nich nic moc z toho vyse popsaneho neni).

Proto sem pro vase pobaveni i pouceni davam link na Daily Mail, ktery si pochopitelne s reportazemi z Aintree pekne vyhraje.

http://www.dailymail.co.uk/femail/article-2128679/Aintree-races-open-Liverpools-finest-attending-droves.html

Pozornosti tisku neusla ani tribuna s VIP hosty, treba jako jsou WAG’s (zkratka pro Wives&Girlfriends) – manzelky a divky fotbalistu. Zde Mrs Rooney (Wayne Rooney je od sveho uletu s prostitutkami velmi sledovany, jak jinak, a jeho zena pochopitelne taky).

http://www.dailymail.co.uk/tvshowbiz/article-2128901/Coleen-Rooney-cheers-delight-Aintree-box-horse-romps-victory.html

Jak to bude v Aintree dal, jeste uvidime.

Velikonoce – od SZK

Vodní nádrž Sedlice

    Tentokrát bych vám chtěl ukázat jedno zajímavé stavební dílo, se kterým mám momentálně co do činění. Jedná se o přehradu Sedlice na Želivce – s kolegy z projekční firmy, pro kterou občas pracuji, právě dokončujeme projekt rekonstrukce koruny hráze. Koncem ledna, ještě než vypukly ty velké mrazy, jsme se byli podívat na místě činu a já tam nasekal mobilem pár fotografií, které vám zde předkládám.

    Přehrada je jedna z nejstarších v ČR (byla dokončena v roce 1927), zděná hráz je 11m vysoká a v koruně 118m dlouhá. Vzniklé jezero má plochu asi 40ha a hloubku až 15m. Je to opravdu pěkná stavba a hlavně zapadá do okolní krajiny. Mám obavu, že navržené úpravy sice zlepší technický stav, ale uberou přehradě na uměleckém dojmu… Akce „S“ vypukne nejspíš příští léto, takže kdo se chcete pokochat live, zajeďte se tam letos podívat. Já sám do blízkého okolí plánuju příští čundr – koneckonců v dosahu je Humpolec se známým pivovarem Bernard ! A jakožto Pivoš si musím rozšiřovat obzory

Cesta tam, a zase zpet – od SZK

Pocatek tohoto roku jsem hodne procestovala. Pak trva nejakou dobu nez se clovek znova zabydli ve svych obvyklych povinnostech. Hupnout zpet do kazdodenni rutiny je cim dal tezsi. Zvlast kdyz se zije ve dvou statech.

Blog jsem nevzdala. Nametu je mnoho a zrovna ted mi pristal v poste moc hezky prispevek, od jednoho zde velmi oblibeneho autora. Jelikoz me vsak pracovni povinnosti volaji do terenu, budu na zpracovani jeho sveziho dilka potrebovat nejaky cas. Snad to pan autor i vy nejak vydrzite.

Nez jsem ted posledne odjizdela, vykukovali uz z traviku zlute (a nekde i modre) hlavicky kvetin. Po navratu jsou jich cele lany, prakticky vsude kde je kousek travniku. Jako obvykle jsou mezi nimi nejvice rozsirene ”daffodils” – narcisy. Jakmile se objevi, znamena to, ze jaro je ve dverich.

Cesta domu byla tentokrat pohodlna a docela zajimava. Rozhodla jsem se o ni napsat vic. Mozna se moje zkusenosti budou nekomu hodit, i kdyz jsem necestovala do nejake exoticke zeme (pokud za ni nepovazujete Slovensko).

Po letech jsem se  zase jednou rozhodla letet primo odsud do Bratislavy, tudiz rychly skok na mestskou a za 20 minut uz clovek upiji drink na letisti – ktere je cele predelane, zvetsene, zmodernizovane, ale taky vic nachystane vas lapit abyste otevreli portmonku a rekli si – ale, jsem prece na vylete…

Ne ze bych nevitala zmeny, nektere z nich byly potreba. Avsak jsem zaroven i tak trosku staromilec a nekdy se mi zastekne po tom starem, mirne osuntelem letisti kde jste si v pripade prilis brzko-ranniho letu nekoupili zadne parfemy, tasky, hadry, zato jste mohli v klidu posedet v jedinem otevrenem baru kde vam ospaly cisnik, stastny ze ma s kym konverzovat, nalival stedrejsi porce, nebo udelal vetsi kavu…

Jedina moznost jak se dostat k nasim sousedum a pak domu je v tomhle pripade Ryanair, ktery mi kdysi vubec nevadil ale postupem let ponekud upadl. Ne jen ze pasazery zdima nepredstavitelnym zpusobem za vsemozne platby, o kterych vas predem informuje jen matne, ale zmenila se i uroven posadky a stav letadel. Kdysi moderni, cista a docela prijemna flotila je obnosena, stejne jako palubni pruvodci, kteri patrne musi pri naboru splnovat nejaka extra kriteria co se tyce nezdvorilosti a klackovitosti. Nemluve o cenach a kvalite obcerstveni na palube. Doufam, ze aspon ty piloty skoli tak jak maji. Pan O’Leary ve mne totiz nevzbuzuje duveru a pevne verim, ze pokud by nebyly tak prisne regule co se letani tyce, davno by uz v jeho letadlech lital nejaky robot, maximalne s jednim pilotem z nejake levne fofr sobotni skoly.

Nicmene do Bratislavy jsme doleteli v poradku a o pul hodiny driv nez bylo planovano. Letiste hlavniho mesta Slovenska me uz dlouho fascinuje. Z puvodni jedine male haly se pomalu stava rozlehly komplex modernich budov, s obrovskymi prostory a nespocetnymi check-iny, evidentne nachystanymi na davy cestujicich. Pohledem na display vsak zjistite, ze tam odbavi denne jen par letadel, pricemz zhruba stejny pocet prileti.

Pri zpatecni ceste jsem tam zazila neco, co se mi jeste pri vsem tom cestovani nestalo. Od te neblahe udalosti pred par lety, kdy nam vinou nehody na dalnici uletelo letadlo, jsem ponekud paranoidni co se tyce cesty na letiste. Tudiz i ja, clovek chodici vsude tak nakvap, byvam radeji na letisti driv. Vydala jsem se tedy do Bratislavy pomerne brzo a na letiste dospela nejake 3 hodiny pred odletem. Vsude jinde by to bylo normalni, clovek by si proste neco dal a cekal. Ne tak v Bratislave. Tam sice zrovna vypravovali letadlo do Milana a pak nejake male do Kosic, avsak pote zavreli obchody i bary, az na jeden, a dali si prestavku. V te chvili jsem tam byla jedinym pasazerem. Personal byl v tvrde presile. Jen tech, co prosli obcas kolem bylo minimalne 20, dalsi byli jiste nekde v zakulisi. A tak jsem tam sedela s knizkou uplne sama, v rozlehle a docela hezke hale, kde chvilkama nebylo ani zivacka (ani mrtvacka)…fantasticka zkusenost. Obcas se tam mihla pani uklizecka, postarsi pani vyzrale postavy a milou slovenstinou se me zeptala: ”Co, a vas tady zabudli?’. Ta tam zjevne nemuze mit moc prace, budiz ji to prano.

Kdyz se konecne zacali dovnitr trousit moji spolupasazeri, obchody a bar zase otevrely a personal udelal neco trzby. Zajimalo by me, na kolik vyjde provoz takoveho letiste. Musi to byt pekne vysoka suma. Nenapada me jine zduvodneni tak megalomanskeho projektu (ktery jeste zdaleka neni dokoncen) nez to, ze pochazi z davne porevolucni doby kdy se myslelo, ze letecka doprava uz nikdy nebude stagnovat ale naopak se bude rozvijet k cim dal vetsi prosperite. A Slovensko se stane necim jako pupkem vychodni Evropy.

Dalsi prekvapeni na me cekalo po pruchodu celni kontrolou, kdyz nas volali k nastupu do letadla. Neodletalo se totiz z nektere brany A (to jsou ty co jsou na fotkach v hale), ackoli byly prazdne, nybrz ze skupiny jinych bran pod pismenem B, ktere byly vzdaleny minimalne 10 minut rychleho pochodu uplne prazdnymi koridory klikaticimi se kolem cele nove i starsi budovy. Uf…tak tohle vymyslel nejaky genius. Ano, v takovem Dublinu si pro nektere lety taky pekne zaslapete na vzdalenejsi brany, jen co je pravda, ale tam to ma smysl. Dublinske letiste je velice rusne a lita se z nej do celeho sveta. V konecnem dusledku se tedy ukazalo, ze muj vcasny prijezd byl spravny, nebot dalsim spojem bych to rozhodne nemohla stihnout. Osobni prohlidka na bratislavskem letisti je totiz dukladna. Ceka tam na vas personalu malem vic jak v Manchesteru a dusledne vse proveri. Sice velice slusne a s usmevem, ale i ty boty si musite vyzout. Prekopat se pres vsecky tyhle nalezitosti stoji cas a klidne se vam pak muze stat, ze vam zavrou branu pred nosem. Nepochybuji, ze by se striktne drzeli reguli. Tudiz nevahejte a vzdy si doprejte dost casu na vsecky tyhle procedury. Coz je docela sranda…takove klidne letistatko, a stejne si musite davat majzla na cas.

Avsak zpet k priletu. Dostat se z bratislavskeho letiste je snadne. Pokud nechcete utracet za taxika, staci vam pockat si na jeden z autobusu MHD (na vlakove nadrazi linka c.61, 3x za hodinu). Listek stoji 90centu. Cesta trva asi 25 minut, bez presedani.

Potud fajn. Horsi je to se samotnym nadrazim. Prostor pred nim evidentne stale drime v dobach hlubokeho socialismu a je mezinarodni ostudou. Samotna hala nadrazi je sice trosku vyspravena, ale taky je na ni videt ze ponekud zaspala dobu. Pozitivni veci vsak je, ze se tam VZDY vyskytuje nejaka policie ci nadrazni poradkova sluzba. Je k tomu duvod. Zjevy, jake tam okolo uvidite, nad sebou nejaky ten dozor potrebuji.

Jinak vsak nadrazi zvlada i modernejsi veci jako platby kartou a najdete tam i bankomat. Zpatecni listek do Hulina stoji 16.50 euro a plati mesic. Obcerstveni je prehrsel a za rozumne ceny. Veskery obsluhujici personal byl velice prijemny (a to i kdyz na ne promluvite cesky ). Pani v male nadrazni kavarne mi na dotaz, zda obsluhuji primo u stolu ochotne rekla ze ”ano, sadkajte, priniesem”…A pak se sama probrala mincemi 3 ruznych men, kterymi jsem ji zavalila – mela jsem v tom jako obvykle krapitek chaos – ”len vyskladajte, zratam”.

Vlak (Avala z Belehradu do Prahy) prijel na cas a byl sice starsiho data, ale cisty a pohodlny. Pres den neni problem chytit spoj. Po 7. hodine vecerni byste si vsak museli pockat az do 11., kdy tudy projizdi dalsi mezinarodni rychlik smer Breclav, kde musime my Moravaci z Hane presedat.

V kupe jsme sedeli 4, krome me sympaticka mladsi pani z Hodonina a dva postarsi chlapici z Ceske Trebove – jak se ukazalo, zamestnanci CD. V Bratislave se byli podivat na mistra sveta v kuzelkach, se kterym se pak i osobne setkali a potrasli pravici. Konverzace se rychle prijemne rozvinula, nabizelo se obcerstveni a nakonec jeden z panu vytahnul stribrnou pohotovostni flasticku, ve ktere mel 16 let starou slivovici. Tak jsem byla jeste pred moravsko-slovenskymi hranicemi bajecne privitana mokem, ktery k Morave neodmyslitelne patri.

Za tu hodinku, co trva cesta do Breclavi, kde se nase cesty rozchazely, jsme toho stihli probrat vic nez dost. Vcetne nekterych pomeru na zeleznici ale take moravskych sklipku z oblasti, kam kazdy rok chodivame na burcak. Pro pani z Hodonina jsou znamou veci, ale ukazalo se, ze i jeden z nadrazaku tam hodne jezdival, pricemz si nemohl vynachvalit pohostinnost vinaru. Dokonce jsme objevili, ze nektera mista zname oba. Svet je dneska opravdu maly.

V Breclavi jsme ja a pani z Hodonina presedaly na jiny vlak. Tam jsme po nejakych 20 minutach cekani skoncily v kupe s jinou mladou pani cestujici s asi osmiletou dcerkou. Ty jsem si pamatovala z letadla, priletely totiz stejnym spojem. Okamzite zapocala dalsi prijemna konverzace, kdy jsme se dozvedeli jak jeji rodice zili na Floride, pak se zase vratili k nam lec uz si nezvykli. Tak se opet premistili do ciziny, tentokrat to Manchesteru. Pani za nimi ted pravidelne leta, samozrejme s nejakymi temi obvyklymi moravskymi specialitami. Dcerka byla ve svem veku uz zkuseny cestovatel, celkem plynne mluvici anglicky. Na tomhle je snad nejvic videt, jak moc se u nas zmenilo po plysaku. To je ta lepsi cast zmen. Ty horsi ted ponechejme stranou. Dalsi spolucestujici byla sympaticka slecna ze Zlina, ktera se vracela z Brna kde studuje VS. Se zajmem poslouchala nase cestovatelske hovory.

V jedne z dalsich zastavek vystoupila pani z Hodonina a pristoupil pan stredniho veku. Tohle nadrazi bylo zajimave tim, ze se tam ozyvalo prisprostle halekani a prave z nej pochodoval oddil zakuklenych, bezpecnostnimi helmami a vestami vybavenych policistu. Pricemz dalsi nastupovali do vlaku spolu s nekolika narvanymi holohlavymi hovady, ktera si rikaji fotbalovi fanousci. Co a kdo kde hral mi neni znamo. Pristoupivsi pan to nevedel, tyhle veci sly mimo nej. Jeho oborem je totiz hudba a jeji vyuka. Rozpoutala se debata na tema ”proc to tihle kluci vlastne delaji”, pri ktere vyslo najevo ze pritomna slecna studuje psychologii, takze kazdy z nas dal neco do placu o tom, v cem vidime nedostatky spravne vychovy a zivotniho naplneni. Pani s dcerkou pak vystoupila na dalsi zastavne a ta slecna v Otrokovicich, aby chytla spoj na Batov (Zlin). Muj posledni spolucestujici se prekvapive ukazal byt take kromerizakem. Nabidla jsem mu tedy odvoz z Hulina. Novy jizdni rad CD je totiz misty utvoren naprosto genialne. Ve 20.22, kdy nas rychlik prijel do Hulina, k nemu neni pripoj dal do KM. Motoracek do nasich hanackych Athen totiz dle toho ne-radu odjizdi asi 7 minut pred prijezdem naseho vlaku. Dalsi se vyskytne az za hodinu. Skvele. Dalsi prepravu tudiz zajistil synek s autem. Jinak si vsak na spojeni z Bratislavy a zpet nemuzu stezovat.

Za nejake 3 hodiny od priletu jsem tedy byla az doma (pocitam-li do toho i cekani na vlaky). Poprve v novem dome, ktery si rodina koupila. I pro ne to byla prvni noc pod novou strechou. Privitani bylo triumfalni. Cela jednotka se shromazdila na dvore i s detma a poskakujicima cubama, ktere si obcas vymenovaly nazory, neb mezi nimi probiha staly laskovny boj o to ktera bude mit vedeni. Muj synovec a prasynovec mi dokonce vyrobili uvitaci plakaty.

Za vseobecneho halasu jsem byla tradicne privitana chlebem, soli a slivovici, kterezto propriety synovec vkusne umistil na vicko od stareho esusu. Spousta veci byla jeste po krabicich a nikdo nevedel, co kde vlastne je. Jako vzdy v nasi rodine, kde se zadna akce neobejde bez neocekavanych zvratu a nahlych komplikaci, vladl v nekterych zalezitostech prijemny mirny chaos.

Tak takova je tedy je ta Morava, kam pry podle pana Holce, vehlasneho redaktora Reflexu skoro nikdo nejezdi a lidi se tam divne oblekaji, do jakychsi kroju – pry bez tradice, aby meli duvod opijet se i za vsedniho dne. Viz:

http://www.reflex.cz/clanek/nazory/45283/cesko-potouchly-raj-unesco.html

No, nevim. Asi znam uplne jinou Moravu nez slovutny pan Holec. Mozna je to proto, ze se neostycham jezdit ”sockou” – tedy verejnou dopravou kde clovek potka nescetne lidi, (vetsinou) mi nevadi kdyz me oslovi a chteji si vypravet, nedavam si na usi sluchatka abych je neslysela a necumim cestou na filmy na vselijakych tech technickych udelatkach a nebo do laptopu. Tudiz mam sanci videt zivot v jeho prave podobe. Ne jen po nekolika flaskach cerveneho, jak se to asi stalo panu H. pri jeho nepovedenych navstevach nasich udajne mizernych moravskych sklipku. Jeho chyba. Prichazi o hodne.

I kdyz teda, co se tyka tech divnych obleku….

Mno, nevim…

Az pojede pan Holec priste na Moravu, muze se klidne stavit. Nepochybuju o tom, ze uz jenom ta nase blazniva rodina by byla schopna mu tu jeho utkvelou predstavu o nudne Morave s radosti vymluvit.

Ale bacha. My se tu s tim nepareme.

Anglikanska katedrala Liverpool – od SZK

Anglikanska katedrala v Liverpoolu stoji na jiz zminovanem St James Mount. Jeji oficialni nazev je ”Cathedral Church of Christ in Liverpool” a je pusobistem liverpoolskeho biskupa. Pri venkovni delce 189 m (vnitrni 146m) je nejdelsi katedralou na svete.

Jeji historie je pomerne kratka. R. 1880 byl jmenovan do sveho noveho pusobiste prvni liverpoolsky biskup J.C.Ryle. V celem meste vsak v te dobe nebyl zadny tomu odpovidajici svatostanek, vyjma snad kostela Sv.Petra. Ten vsak byl shledan prilis malym a nehezkym pro tak dulezity urad.

R. 1885 tedy Parlament zvlastnim vynosem povolil rozsireni kostela, avsak pote, co byl vybran vitezny projekt bylo shledano ze okoli vlastne neposkytuje dost mista pro vsechny zamyslene ucely.

R. 1900 se stal liverpoolskym biskupem jisty F.Chavasse ktery podobne jako jeho predchudce jasne videl potrebu vetsiho kostela. Navrhl stavbu uplne nove katedraly na jinem miste, kteryzto napad byl pozitivne prijat jen castecne. Jeho heslem bylo, ze katedrala ma byt svedkem bozim jasne viditelnym uprostred velkeho mesta. O tom se mu nakonec podarilo presvedcit i odpurce a byla opet vypsana soutez o nejlepsi projekt.

Historie projektu a dalsi stavby katedraly je ponekud spletita. Kdo by o to mel zajem, ten necht si laskave tyhle informace vyhleda sam. Nema smysl to tu cele pracne popisovat. Reknu jen tolik, ze zakladni kamen byl slavnostne polozen r. 1904, dalsi prace zacaly casti zvanou Lady Chapel roku 1910 a byly notne naruseny I. svetovou valkou a take neustalym predelavani puvodnich planu samotnym architektem. Po valce se sice v projektu pokracovalo dal, ale i tak trvalo az do roku 1924 nez se podarilo dokoncit prvni etapu stavby. Toho roku se u prilezitosti dvacetileteho vyroci polozeni zakladniho kamene konalo slavnostni sveceni budovy za pritomnosti krale Jiriho V. a kralovny Mary.

Prace na katedrale pak pokracovaly celkem slusne dal, ale druha svetova valka je opet prerusila. Stavbu navic poskodila nemecka bomba ktera dopadla nedaleko – Liverpool byl diky svym dokum a prumyslu jednim z nejvice bombardovanych mest. Na opravy poskozenych casti se muselo cekat az do r.1955.

Ackoli se dalsi vyznamna cast katedraly dostala do verejneho uzivani r.1961, trvalo to jeste dlouhych 17 let nez se roku 1978 konecne mohlo slavit jeji uplne dokonceni a to dokonce za pritomnosti soucasne kralovny Alzbety II. a vsech dulezitych nabozenskych pohlavaru z cele zeme.

Nyni je tedy katedrala plne pristupna a plni mnoho ruznych funkci. Pro nasince, zvykleho na katolicke kostely je ponekud jina. Nepanuje v ni takovy ten strohy duch posvatne bazne, zda se mi nejak vic lidska. Krome casu, kdy se v ni odehravaji nabozenske obrady se tam smi volne pohybovat, fotit, posedavat, rozpravet (samozrejme ne prilis hlasite) a je tam i velice hezky obchod primo v jedne bocni lodi, kde si krome nejakych suvenyru muzete dat i male obcerstveni, pricemz nechybi i dobre uklizene zachody. Nachazi se v ni i verejny telefonni automat, jakoz i rozlicne informacni tabule a elektronicti pruvodci. Mnoho praci spojenych s udrzbou vykonavaji, jak uz je v Britanii dlouze zavedenym zvykem, dobrovolnici bez naroku na odmenu.

Jak uz jsem avizovala drive, tentokrat jsme tam byli o Stedrem dnu tudiz fotit se dalo trosku omezene. Az skoncil zpev tradicnich vanocnich koled. Pulnocni mse se tam delaji taky, ale to uz je prece jen dost pozde.

Jakmile se tam vstoupi obklopi cloveka teplo a uvolnena pratelska atmosfera. Obecenstvo je pouze zadano aby nehlucelo a nefotilo behem doby kdy je zrovna v behu nejaka akce.

Vetsina oken byla dodana londynskou firmou Powell&Sons. Podileli se na nich rozlicni, v Britanii znami, designeri. Nejdelsi okna v jizni a severni strane meri celych 100 stop.

Katedrala je vyzdobena rozlicnymi umeleckymi dily jejichz tvorba zamestnavala umelce drahne let, prakticky az do soucasnosti. Najdete zde na padesat ruznych skulptur, deset pamatniku a nekolik reliefu. Obrazy jsou vesmes dilem akademickych maliru zdejsiho regionu. Jejich vycet, popis, a take fotky by zabraly nekolik samotnych kapitol. Uz jen proto, ze vetsina techto umelcu tvorila, ci tvori skutecne zajimave veci, co se moderniho umeni tyce.

Koho by to zajimalo vic, necht si najede na jednu z oficialnich stranek katedraly. Tahle je velice hezky udelana. Je v nekolika jazycich, ale cestina mezi nimi bohuzel neni.

http://www.liverpoolcathedral.org.uk/about/art-in-the-cathedral.aspx

Ja sem dam jen par fotek techto umeleckych del.

Lady Chapel je tou casti kterou zapocala stavba cele katedraly.

Na druhe strane je jeste jedna mala kaple, ktera je zasvecena detem. Ty papirky na stromku jsou dojemne vzkazy pozustalych jejich detem, ktere neprezily detstvi. Nebo naopak diky za to, ze byly vyleceny a rodina o ne neprisla. A take modlitby za brzke uzdraveni tech, ktere zrovna postihlo nestesti…

Znovu v hlavni lodi katedraly…

Tak jsem vas tedy trosku provedla touhle vpravde majestatni stavbou. Je tam toho k videni jeste mnohem vic. Ale snad jste si i takto zkracene udelali obrazek o tom, jak namahavym dilem jeji stavba a vyzdoba musela byt.

V Liverpoolu je jeste jedna katedrala. Take je hodne znama a pozoruhodna. Na rozdil od teto je vsak katolicka a jeste modernejsi. Tam se nekdy taky vypravime.

R.I.P. Whitney – od SZK

Dnesni den (nedele) prinesl sokujici prekvapeni. Od vcerejska (mysleno sobota) jsem byla tak zaneprazdnena ze jsem se prakticky nedostala k netu ani televizi. Kdyz jsem tedy dnes odpoledne konecne koukla na net, dozvedela jsem se, ze zemrela zpevacka Whitney Houston.

Svet schowbussinesu me zajima malo. Drby o tom, co kdo kde a s kym jsou mi naprosto lhostejne a nechapu lidi, kteri si kvuli tomu kupuji ty tzv. casopisy, aby se dozvedeli jeste vic o tom, co a kde jejich oblibena hvezda vyvadela.

Co se tyka hudby mam v podstate velky rozsah. Od nejakych lidovek (hranych na patricnych mistech a za jistych okolnosti), pres country, folk a sem tam i trosicku disco/techno az po speed metal, hard rock a gothic rock. Vaznou hudbu nezminuji, to je jina kategorie, lec taky ta moje.

Whitney Houstoun byla pro me typ zeny ktera umi zpivat. Vzdycky jsem mela rada zpevacky se silnymi, spise hrubsimi hlasy. Jako treba nase Yvonne Prenosilova, nebo naprosto fantasticka Eva Olmerova a take Marta Kubisova. Nebo anglicka Dusty Springfield. Anebo z tech novodobych (take predcasne zesnula) Amy Winehouse. A pak je tu samozrejme Tina Turner, nesmirne zajimava osobnost sama o sobe. Zena, ktera podobne jako Whitney musela roky velice tvrde bojovat aby se zbavila zavislosti na dominantnim partnerovi. Mene talentovanem nez byla ona sama a ktery ji vyuzival.

Takovych pozoruhodnych zpevacek uz bylo hodne. Dalo by se jich vyjmenovat mnohem vic, ale to ted neni meritem veci.

Whitney mi svym hlasem a vyzazi malicko pripominala jeji sestrenici, kdysi velmi oblibenou Dionne Warwick. Whitney kmotrou byla jina drive hodne znama zpevacka, Aretha Franklin. Tyhle cernosky jsou v muzice jisteho obdobi jiz legendou. Vsechny je vsak presahuje prave Whitney.

Mohlo by se tu o ni napsat bezpocet ruznych veci, ale myslim, ze to neni dulezite. To, proc o ni pisi je me soukrome rozlouceni, protoze mezi mnohymi tzv. hvezdami velkeho sveta byla jedna z mala ktera me skutecne oslovila, ackoli se neda rici, ze bych ji podrobne sledovala.

Kdysi davno me upoutal jeji silny, netradicni hlas. Nejsem zadny odbornik a nedokazu tudiz popsat jeji hlasovy rozsah. Cely tento prispevek je myslen jen jako vzpominka na zenu, ktera byla bezpochyby velmi talentovana, a mozna ne klasicky krasna ale zcela jiste mela velky sexappeal a uz na pohled vypadala prijemne, otevrene a pratelsky.

A ackoli byla tak uspesna, mela tolik moznosti, zemrela nakonec v pouhych 48 letech jako predcasne zestarla, unavena a vycerpana, predevsim ze vztahu ktery ji nicil a diky nemuz se stala i drogove zavislou…

Vim, ze mnoho lidi si rekne no a co, jeji chyba, ze toho borce neodkopla a snupala s nim a nevazila si toho, co ma…..Maji pravdu. Mit takovy obrovsky talent, a nasledkem toho moznosti o jakych se nam, normalnim smrtelnikum ani nesni a pak upadnout do pasti zavislosti, to neni nic co by clovek mohl nejak omlouvat. Presto je mi Whitney lito. Jejiho zmarenyho talentu a toho, jak nakonec dopadla.

Ale zajima me take to, proc lidi vlastne setrvavaji ve vztazich, ktere jim nedelaji dobre, ve kterych neprospivaji a jednoznacne se jimi nici. Proc se nekdo necha ruinovat tak, az z neho jednoho dne v podstate nic nezbyde. Co vede cloveka k tomu, ze z te udajne lasky k druhemu zahodi cely svuj zivot a moznosti a sam sebe dostane do stavu, kdy uz mu neni pomoci? V jednom z interview, ktere Whitney poskytla zname Oprah Winfrey rika, ze v dobe, kdy byla se svym byvalym manzelem Bobbym a pravidelne se sjizdeli, ji bylo vsecko jedno. Nechybel ji ani jeji milovany zpev, ktery vzdycky chtela delat, ani vystoupeni, rodina, dite, popularita, nic…budiz to vymluvnym mementem pro ty, kteri si mysli, ze droga, jakakoliv, je neco co muzou zvladnout. Nemuzou. Fatalne jim to zmeni celou osobnost.

Whitney ucinila v poslednich par letech pokus o navrat. Ale ja jsem vzdycky tak nejak tusila ze to je marny boj. Pohled na byvalou hvezdu s hlasem, ktery by obrazne receno mohl skaly lamat byl vic nez tristni. Whitney zcela evidentne uz davno ujel vlak. Umet starnout je kumst a ve svete showbusinesu to plati dvojnasob. Whitney by snad mela nejakou sanci, kdyby se soustredila jen na vystoupeni v mensi skale, za ponekud skromnejsich podminek, treba nekde v klubech. Na to, aby byla zase tou sexy hvezdou s uzasnym hlasovym rozpetim, schopnou zazpivat cokoli a klidne i v obrovskem sale uz nemela. Zavislost na tezkych drogach zmenila celou jeji osobnost i fyzickou kondici. Az tak, ze ztratila velkou cast sveho talentu. Necht je to pripominkou vsem, kteri si mysli (a tak hojne propaguji) neskodnost nekterych lehcich drog. Vetsina narkomanu totiz zacala kdysi s necim jen tak vikendovym, relaxacnim, co jen na chvili povznese naladu, co cloveka prenese nekam kde je prechodne trosku lip…Bylo mi ji nesmirne lito. Navdory vsemu. I tomu, ze si to tak cele udelala sama.

Myslim, ze kazdy z nas zna slavny diskotekovy hit konce 80. let ”I wanna dance with somebody”. Tam, v tomhle klipu, je Whitney velmi mlada, cely zivot pred sebou. Ale to neni to co me na ni kdysi tak oslovilo.

To prislo az mnohem pozdeji, s jinymi skladbami. Castecne take z velmi uspesneho kasovniho trhaku Bodyguard. Jiste dobre vymysleny film, ale to nebylo to co me tam zaujalo, jakkoli prijemna (a romanticka) podivana to je. Jedna se o pisne ktere tam Whitney zpiva.

Jednou z nich je tahle fantasticka vec, kde jeji hlas v ruznych vyskach zni naplno. A jehoz text mozna vyjadruje i kus toho, co mozna zila, cim prochazela, kdovi….

Je jedno zda rozumite tomu, co zpiva. Zaposlouchejte se do toho hlasu. Kolik vyjadruje sily, zaujeti, citu, jak meni nalady a pokryva prostor ve kterem se vyskytuje. Znovu rikam, ze nejsem odbornik ale to jak to Whitney zpiva je proste fantazie.

Nejlepe se to vsak da slyset v tehle kratke sekvenci z filmu Bodyguard, Telesny strazce. Tady je Whitney na vrcholu svych tvurcich sil, i kdyz uz v podstate smerovala pod hladinu. Ja vim, ze je to jen film, ale podivejte se pozorne na jeji oblicej. Jaka uzasna radost je z toho citit, kdyz intonuje ve vsech moznych vyskach, jak si toho uziva, s jakou vasni zpiva a jak si je vedoma sve sily. Jeji sebeduvera zde dosahuje absolutniho maxima v tom nejlepsim slova smyslu. Jeji zpev dava cloveku energii, nabiji ho radosti.

Myslim, ze tahle kratka sentence je jeji mistrovske dilo. Nadherny, burcujici hlas plny sily a energie se nese jako lano hozene tonoucimu, schopne vytahnout cloveka z kazde propasti…(A samozrejme do toho bajecne zapada velmi klidny, az odtazity vyraz Kevina Costnera, s uzasnym, jakoby nedbalym charisma….”Stay in my arms”…..jak Whitney zpiva, jak romanticke a zaroven pravdive).

Whitney to zpiva na plny pecky, beze zbytku vyuziva vsech svych vokalnich moznosti. Jakoby to tryskalo primo z centra jeji osobnosti, vtahuje sve posluchace do sveta kde je laska, vasen, souzneni, radost. Jiskra ktera dava zivotu smysl. Jaka skoda, ze to nedokazala prenest i do sveho vlastniho zivota a najit si nekoho, kdo by si ji vazil natolik aby ji opravdu pomahal a chranil.

Tak jak o tom zpiva v tehle dalsi pisni, ktera je pro me co se tyka W.H. naprosto klicova. Mam k ni velmi zvlastni vztah, a to i vlivem jistych osobnich zalezitosti, o kterych tu samozrejme nebudu mluvit. Povazuji ji za jednu z jejich nejlepsich skladeb. Oslovily me ne jen jeji slova ale take a predevsim to, jak to Whitney zpiva. Myslim, ze tady se take nasla.

I wanna run to you,

I want you hold me in your arms

and keep me save I’m hurt….

Whitney byla zranena, i kdyz si za to mohla asi i sama…ale nesudme prilis prisne.

Rest In Peace

St James Cemetery Liverpool – od SZK

Tak uz mame za sebou prvni mesic tohoto roku. To to leti….Lonske Vanoce zapadly do minulosti a v domacnostech i ulicich po nich zbyly jen nepatrne, zapomenute zbytky ozdob. Zavzpominat si na ne vsak klidne muzeme.

Nebojte se, nebudou tu ted nasledovat fotky Jeslicek s Jeziskem ci Santa Clausu a stromecku. Protoze Vanoce nejsou jen tyhle vseobecne zname atributy.

Nektere tradice clovek zachovava rad. Treba tu jit o Stedrem dnu taky trosku ven, vyvetrat se, vysmradit, aby pak cloveku lepe chutnaly ty peclive pripravene dobrutky.

K stedrovecerni prochazce u nas v rodine patri i vylet na hrbitov, zapalit svicku tem na ktere radi vzpominame a kteri uz tu s nami bohuzel nejsou. Nevim, cim to je, ale prijde mi, ze hrbitov v tento den, zvlaste je-li radne vymrzly a nebo dokonce i zasnezeny, k Vanocum tak nejak patri. No a pak taky trosku te chramove hudby a vune kadidla.

Jenze co delat, kdyz jsou ti vasi blizci ulozeni na hrbitove vzdalenem od vas dve hodiny letu tryskacem a kostel za barakem, co ho znate od detstvi, to same? A jsou Vanoce a vam uprostred vsech tech oslav a vyzdob a dobrot porad neco chybi?

Jak by rekla babicka z Takove normalni rodinky – ale deti moje, to prece neni zadnej problem…

Tak se proste sebereme a jdeme odpoledne, pred stedrovecerni veceri carat po jinem krchove a poslouchat hudbu v (ponekud) jinem kostele.

Obeho je v Liverpoolu nastesti vic nez dost.

Jak uz sam nazev prispevku napovida, rec ted bude prave o hrbitove. Tentokrat vsak ponekud neobvyklem, nebot se v podstate stal zahradou, kam se chodi na regulerni prochazky. A to ne jen proto, ze lezi primo v sirsim centru Liverpoolu. Byla jsem v tech mistech samozrejme uz mnohokrat, ale tyhle fotky jsou porizeny prave na stedrovecerni vychazce. Jakoz i ty, na kterych bude anglikanska liverpoolska katedrala, kde jsme si po prochazce hrbitovem uspokojili chut na varhanni vanocni hudbu a vuni kadidla. O tom vsak bude az dalsi prispevek.

Hrbitov se naleza pod katedralou (ke ktere vsak nepatri)  na upati liverpoolskeho kopecku Mount St James (Hora Svateho Jakuba). Ten je znam i pod nazvem Mount Zion, coz nepochybne indikuje k pocetne zidovske komunite, zijici v meste prakticky od nepameti. Jeho dalsi jmeno, Quarry Hill zase evokuje vzpominku na kamenolom, ktery se tu kdysi nachazel. S praci se v nem zacalo nekdy v 16.stoleti. Behem stoleti 18. vyhloubili delnici v honbe za kvalitnim kamenem mnohe tunely, ke kterym dnes uz bohuzel neni pristup. Vetsina z nich je zablokovana.

Nasli zde take pramen kvalitni vody, dnes zastreseny stavbickou zvanou Huskisson Memorial. Ctihodny pan Huskisson, po nemz je pavilonek pojmenovan, zil v letech 1770-1830. Krome toho, ze byl financnikem a clenem parlamentu i za Liverpool, smutne proslul predevsim tim, ze je prvni, celosvetove oficialne registrovanou obeti vydobytku tehdejsi moderni doby – zeleznice. Tento pan mel totiz smulu v tom, ze se nachomytl k nehode pri ktere ho prejela Stephensonova parni lokomotiva jmenem Rocket. Sam o sobe je to zajimavy pribeh, ale tim se ted nebudeme zabyvat. Hrob nestastneho pana Huskissona je umisten blizko memorialu.

Zacatkem 19.stoleti byly zasoby kamene v lomu jiz zcela vycerpany a doslo tedy k jeho uzavreni. Mesto pak poverilo mladeho mistni architekta jmenem John Foster Jr navrhem hrbitova pro uvolnenou plochu, pricemz vzorem mu mel byt slavny parizsky Pere Lachaise – samozrejme v mnohem mensim meritku. Projekt byl posleze uspesne realizovan diky verejne sbirce, pri ktere se na nej od obcanu vybralo 20 tisic liber. V te dobe hotove jmeni.

Hrbitov byl pouzivan do roku 1936 a uskutecnilo se v nem temer 58tisic pohrbu. Kdyz se s pohrbivanim prestalo, upadl tak trosku do zkazy ze ktere ho zachranil az zacatek 70.let minuleho stoleti. Roku 1972 byl dokoncen projekt prestavby hrbitova na verejny park, nyni pod nazvem St James Gardens, pricemz vetsina nahrobku, predevsim tech v zdevastovanem stavu byla odklizena a odvezena stejne jako neporadek, ktery se v nem lety nahromadil. Nektere vzacnejsi kusy jsou vsak uskladneny a verejne pristupny v obradni sini postavene v reckem stylu u jednoho ze dvou vchodu do parku. Jeste o ni bude rec.

Hrbitov ma dva vchody. My do nej vejdeme ze strany Upper Parliament Street. Branu tvori kamenny oblouk. Ze stejneho kamene je vybudovan i vedlejsi dum stojici uprostred vselijake vegetace. Puvodne byval neco jako dum spravce, avsak s upadkem hrbitova take chatral. Diky nejakym nadsencum se vsak jeho neblahy osud koncem minuleho stoleti zvratil k lepsimu a je ted radne opecovavanym, impozantnim anglickym domovem v soukromem vlastnictvi. Tak jsem ho ani nefotila, ackoli je velice hezky.

Pojdme se tedy konecne prochazet.

Tady nahore nad hrbitovem bylo krasne jasno, slunecno, i kdyz ponekud vetrno. Ted vsak sejdeme dolu, do vlastniho hrbitova, tedy dnes jiz zahrady ci parku, a tam se atmosfera zmeni. A jak bude ubyvat denniho svitu, bude stale prizracnejsi…

Ted uz se dostavame k zadni casti parku (brano z tohoto smeru). Tyci se nad ni jiz drive zminena obradni sin bez oken zvana Oratory. Jsou v ni m.j. uskladneny nektere lepsi a drazsi nahrobky z byvaleho hrbitova, jakoz i skulptury a sochy. Obcas byva otevrena i pro verejnost.

Vlevo od ni pak projdeme kratkym tunelem do jineho sveta…

Tim konci nase vanocni prochazka po hrbitove, ktery se tvari jako park.

Zahnete-li pak po vychodu z brany vlevo, dostanete se primo ke katedrale. Avsak o tom zase az priste.

Vršovický kostelík – od Pivoše

Vršovice byly jednou z obcí, které byly v roce 1922 začleněny to tzv. Velké Prahy (spolu s Karlínem, Žižkovem, Královskými Vinohrady, Strašnicemi, Nuslemi, Michlí atd.) Na rozdíl od historických pražských předměstí Karlína či Vinohrad si zachovaly i po připojení staré vesnické jádro. Dnes z něj zbývá už jen pár domků v okolí kostela sv. Mikuláše. Samotný kostel je jednou z mála historických památek, které se v této pražské čtvrti nacházejí. Postaven byl v roce 1704 na místě, kde dřív stávala gotická sakrální stavba. První svatyně na tomto místě je připomínána ovšem již v r.1088 !  Kostel je jednolodní stavba s uzavřeným chórem, v roce 1896 byla loď prodloužena a vnějšek kostela upraven. Dnes se kostelík a drobné domky okolo něj opravdu poněkud ztrácejí v okolní blokové zástavbě čtyř- až pětipatrových činžovních domů. Holt Vršovice už skoro devadesát let nejsou vesnice…

Pivoš

Prazdniny – od SZK

Tak konecne zase mame za sebou svatky, milovane i proklinane a zacal nam normalni vsedni zivot. Ktery je ovsem vsedni castecne i tak moc, jak si ho sami (ne)obarvime i jinymi barvami. Navzdory vsemu hnusnymu, co nas taky (nekdy) obklopuje.

Prosinec je pro nas, kteri delame ve sluzbach obvykle hekticky. Ne jen praci, ale i ruznymi zabavami (zvlastne ma-li jeden v tento mesic taky narozeniny ).

Ano ano, zachovej nam Hospodine nase krasne a mile obcerstvovny (ve kterych se navic v UK nekouri,jaka to slast) a doprej vseho dobreho jejich zamestnancum. Vsak vis moc dobre, jaka drina to je.

No, a pak prijde leden a nekteri mame konecne (zaslouzene) volno.

Protoze ho mam i ja, vyhlasuji timto neco jako blogove prazdniny, coz v zadnem pripade neznamena, ze sem nemuzete psat. To klidne delejte dal. Ja se tu ale ted v nejblizsich 14 dnech asi moc vyskytovat nebudu, tak se nedeste, kam jsem se ztratila.

Ja se zase po case najdu, bez obav .

A ted uz vzhuru k vysinam a do sveta…a at nad vasim je stale jasno a pokojno.

Brzy nashledanou.