Premyslim,co tak asi napsat na blog posledni den v roce. Jako obvykle mne nic serizozniho nenapada. Odusevneleho uz vubec ne, a pronikave myslitelskeho ani nahodou. Mam ve zvyku brat zivot spise z te humorne stranky a dlouhe, filozoficke rozpravy, drive tolik oblibene, mne jiz nudi. Jak jsem tak casem doputovala do sveho nynejsiho veku a prostoru, poznala jsem, ze stejne vime vsichni houby a jednoho dne umreme, at uz jsme chytri ci hloupi, tak na co z toho delat vedu. Ovsem uzit si pri tom putovani srandy, to je neco, co se vzdy pocita. Za vsech okolnosti. Nuze, a proto jsem si vymyslela naprosto ztrestene vlastni PF, ktere tu spolu s temi vasimi, co jste mi laskave dovolili publikovat, sobecky umistuji hned na prvni miste. Jak rikal Mr Grinch ve stejnojmennem filmu svemu psovi – ”fleas before beauty” 
. Zadne zvlastni poselstvi v nem nehledejte. Proste se mi libila tato figurka pana a jeho psika v obchodnim dome Lewis’s, tak jsem si to vyfotila a pri hledani motivu na PF mi padla do oka……a protoze jsem byla lina hledat dal neco vice odusevneleho, skoncila jsem u coklika a jeho panecka. Nakonec, ja mam psi dusi a tak pes na PF ode mne by nemel chybet.
A tak vam vsem tedy bez dalsich, zbytecne dlouhych kecu, preji uspesny a vesely novy rok, nemoci at vas nechavaji na pokoji a dobri lide plus penize si vas vzdy najdou. Chtela bych vam vsak jeste podekovat za veskerou vasi prizen, kterou jste mi v tomto roce prokazovali. Byli jste bajecni. Kdyz jsem blog zakladala, ani ve snu mne nenapadlo, ze by se tu nakonec sesla takova dobra parta, a ze bychom byli tak vyhledavani i lidma zvenku. Vysledny pocet kliku za ten pouhy pul rok, co existujeme, me uvadi v uzas. Nuze, asi maji lidi prece jen radi i to nase nevazany plkani . Zachovejte mi tedy prizen dal, budete-li chtit a tesim se na vas i v dalsim roce.
Vase samazakanalem………………………
ode mne
od Marcely
od Ivose
od 747
od Pivose
od sedlaka
od Witch
A tohle prani je od PP. Mazane jsem to zaradila az naposledy, az jsme se pokochali ruznyma upravama obrazku, ktere my, spatni fotografove, muzeme delat diky te skvele technice, kterou nam nekdo chytry vymyslel . Pranicko je to mirne netradicni, a konecne nema ramecky, ani stiny, ani pekne barvicky a nacancani. Spokojeni tedy muzou byt i ti tolik akuratni estetove, kteri berlicky v podobe techniky nepotrebuji, nebot produkuji jako na bezicim pasu skvele fotky jen tak mavnutim digitalu… .
www.stream.cz/video/406875-vystup-z-vytahu/
PF 2010, preje PP
PS:sedlak poslal sve PF spolu s vanocnim pranim jiz drive. Udelal to vsak pro mne pozde, nasla jsem ho na Stedry den, kdy jsem byla v praci. Mela jsem odejit brzo ale protoze bylo plno zrusenych letu, coz znamenalo prisun hostu, sla jsem s tim pomahat a tim padem jsem se dostala domu az kolem 7. vecer a to jsem uz fakt nemela na blog ani pomysleni. Stejne tak dalsi den, kdy jsem byla v praci zase. Jo, letosni svatky byly hodne pracovni….nuze, na sedlaka mi uz cas nezbyl. Jeho vanocni prani jsem vam jen predala a jeho PF se dockalo ted. Snad se nebude zlobit, ze to nakonec vyslo takto.
VÁNOCE U PIVOŠŮ
Jak jsem prožil Vánoční svátky ? To se
hnedle dovíte z přiložených fotek. Nebudu
vás dráždit záběry na kýbl brsalátu, mísy
prohýbající se pod deseti druhy cukroví či
hodnotné dary, kterými mě obdarovali mí
blízcí, páč závist je špatná vlastnost
Takže – ještě 22.prosince mrzlo až praštělo
a sněhu bylo dost, takže se děti i psi vyblbli
dosytosti.
snowdog
Ale další den se začalo
oteplovat a sníh roztával. Ovšem nějak divně,
symetricky kapkovitě – aspoň na naší střeše.
co to máme na střeše
Na Štědrý den dopoledne, kdy jsme
se šli projít k naší kapličce, už bylo zase
víc zeleno než bílo.
naše kaplička
Ale večer stejně přiletěl ježíšek a naježil nám pod stromek spoustu dárků.
stromek doma
Druhý den jsme jeli k
naší babí a tam pro nás kupodivu taky něco nechal.
stromek u babí
Pro mě např. nový blembák, ten se mi bude určitě hodit a jak mi sluší!
nehoda není náhoda
Na Štěpána jsme zašli do kostela v Hostivaři
podívat se na keramický betlém, který tam mají
vystavený každý rok. Vždycky házíme malému
černouškovi do pytlíku penízky a on vždycky
poděkuje – zakývá hlavičkou.
betlém v Hostivaři
Zdržíme se u něj většinou dokud nám nedojdou drobné.
V apsidě kostela postupně odkrývají vzácné fresky,
pocházející prý z doby okolo roku 1300.
kostel v Hostivaři
No a odpoledne jsme se šli projít do lesoparku a cestou jsme natrefili na poněkud předčasnou předzvěst jara.
kočičky na Štěpána
Tož tak (o:
Nenávidím ho. Upřímně, hluboce a navždy. Je otravnej, neuvěřitelně vlezlej, agresivní. Bez špetky citu a porozumění bezohledně ničí. Dokáže i zabít. Surově a bez lítosti. Co na tom, že je občas romantickej a dokonce vykazuje jisté umělecké vlohy. Mně leze na nervy svojí zarputilou povahou a monotónní tvorbou. V jeho přítomnosti tuhne úsměv na tváři, nedělá mu problém vás rozplakat. I tvrdí chlapi jej začasté uznale ocejchují jako pořádnýho samce a před bojem s ním vypijí nejednu sklenku na kuráž. Ženský se v jeho pevném objetí většinou rozechvějí a rychle hledají jakoukoliv možnost úniku. Je umělec, nad jehož dílem pokaždé němě žasnete a je to drsňák, kterej jde vždy tvrdě za svým cílem. Neuznává překážky. Nerespektuje vaše přání, samolibě maří vaše plány. Někdy je s vámi celé týdny, jindy zmizí po jediné noci. Vždyť ho znáte. Takovej prostě je. Mráz.
mraz
slzy
ledove květy
ledová krajina
krajka
zimní květenství
ledová louka
mrazivo
ledová zvonkohra
setkání
Asi bych sem mela, u prilezitosti svatku, napsat neco velice duchaplneho. Nebo moudreho. A nebo odusevneleho. Zkratka neco, aby se ten ”duchovni rozmer” Vanoc nejak zvyraznil a zachoval.
Jenze, mne napadaji jen same vesele blbustky, ne-li primo blboviny, a do nejakyho dusevna se mi nechce. A do narocnych filozofickych debat uz vubec ne.
Tak vam vsem preji proste jen Vesele Vanoce, a dekuji vam za vsecku tu krasnou a milou prizen co mi davate. Vazim si toho nesmirne a vsecky vas mam rada. Pac a pusu vsem
S uctou a laskou Zakanalie I.
Milí přítelé, protože miluju obrázky pana Louise Waina a jeho kočky,
přeju vám jejich prostřednictvím všem krásné Vánoce a šťastný Nový rok 2010!
Přituhlo a blížily se Vánoce
nastal čas vypravit se rychle za nákupy
taky čas pořádně si vydrbat kožichy
a povyprávět si, jak se narodil Ježíškoc
na Štědrý den Ježíškoce potkali na cestě a vyptávali se
taky to moc klouzalo a pomohli mu posbírat dárky
večer celí natěšení mňoukali tichounce koledy
všichni byli celý rok hodní a tak měli z dárků velikou radost
po půlnoční mši rozezněli všechny zvony na oslavu narození Páně
na Boží hod už se sáňkovalo
a koulovalo
i tatínek jednu schytal
Na Silvestra se všichni sešli v hospodě, aby důstojně přivítali Nový rok
přivítali ho velmi důkladně a šťastně se navrátili všichni domů.
Uplynuly čtyři týdny a všichni koukáme. Máma sice zdrhá, jak může, ale my už před týdnem přelézali krabici a statečně ji honili po celé chodbě. Byla to legrace, bříška jsme měli pořád tak kulatá, že jsme jenom lezli a tlapičky se občas uzlovaly. Jeden šel a najednou ležel.
ahoj, 3týdny....
Před týdnem jsme měli velký den, máma nám ukazovala, že se dá baštit jinak, než jenom od ní. Od té doby se nám plní miska něčím, co prý má být dobré. Hm. Jíst bych jako máma už docela uměl, jenže stojí to za to? Máma dává lepší baštu. Sice si tu a tam něco přidáme, ale mezi námi, honit mámu je mnohem zábavnější. To se udělá rojnice a hrr! na ni. Zahnat mámu do kouta se nám daří stále rychleji.
critters utoci.....
Vrháme se i na vetřelce a já štěkám a vrčím. Sice z nás mají všichni švandu, ale když oloužičkujeme prostor, docela to ty naše dvounožce zaměstná a my máme klid na soupeření a zábavu.
útočníci....
Představte si, pořád na mě číhají, kdy zase polezu olizovat jistou voňavou láhev. Je jich tu několik, ale ta jedna…. Prý by to zajímalo nějakého Pivoše. No a? Určitě jen tak někomu budu prozrazovat, že radši čuchám ke Kozlovi než ke Gambrinu.
uz jdu....
Kdepak, mě jen tak nenačapáte! Já se tak šikovně opřu, čumáčkem dosáhnu, jazýčkem přejedu… A mám to tak natrénované, že flaška ani necinkne!
dva....
Dobry den. Tak nam tu dneska taky nasnezilo. Od nas z domova mi vsichni hlasi snehovou nadilku a velkou zimu, nu a zda se, ze Britanie letos v tomhle punktu neni zase az tak pozadu .
Tak takhle to vypadalo rano pri pohledu z jednoho okna...jeee, tam je snih?!
....zleva taky bilo......fiiiiha...zacina to tu vypadat opravdu ''Christmassy''
Nu a vpravo je snih pochopitelne taky....a zamraceno. Jak utulne..;-)
Snih pusobil v Britanii problemy jiz nekolik dni. Kent a Devon hlasil uzavreni asi dvou tisice skol. Z Londyna vcera nevyjely vlaky Eurostar mirici do Parize s predvanocne naladenymi brity, doufajicimi ze tam stravi jeden ze zde tolik oblibenych ‘’short breaks” – v podstate takovy maly odskok na dva, ci tri dny, trosku se pobavit, jen se tak kratce nekam mrknout. Casto je to jen prodlouzeny vikend nekde mimo domov. Diky nekdy az neskutecne levnym letenkam je to oblibena kratochvile znacne casti britu. (Ja vim, pro planetu to neni zrovna to nejlepsi). Na vlaky Eurostar maji nektere spolecnosti slevy. My, coby zamestnanci spadajici pod IHG taky, asi 40%. K tomu pak mame jeste narok na velke slevy na ubytovani v ruznych hotelich, jidlo, a nekde i drinky v to pocitaje. No, a pak porad nekde netrajdejte, kdyz vam to sami tak cpou:-).
...pozdeji zacal padat vic a vic....
...cesticka k domu uz je cela bila......
Mozna, ze kdyby se to z tech aut shrabalo, vyslo by to i na takovyho sikovnyho mensiho huhuaaala....
..a pak do toho tak trosku zasvitil zrzek ...
Pocasi se meni kazdou chvili, jak muzete tak trosku videt i na prilozenych fotografiich. Ted, kdy to pisu, uz je zase utulne zamraceno, zmrzle snehove vlocky jemne tukaji do oken bytu, kde je teploucko a prijemno….a ja musim bohuzel ven. Kdyz se mi zrovna dneska chce se jen tak povalovat. Lec vecer je velka predvanocni oslava s ruznymi lidmi a je potreba byt pripraven,(a).
Tak se mejte vseci krasne v te predvanocni mrazive siberii, nezmrznete a jak budete mit trosku nejake energie navic, stavejte ty huhuaaaaly!
-aneb malá jedlá vsuvka pro zahrádkáře a labužníky…. 
Znáte roketu? Možná ano, i když o tom třeba nevíte. Možná ji totiž nakupujete v našich hyper super pod tajemnými názvy jako “italský salát” nebo “rucola”.
Obojí je pravda, ale tajemstvím zůstává proč se hyper super neobtěžují používat pro tuhle báječnou “salátovinu” její český název. Rucola je roketa. Snad proto, že roketa nezní tak jižně, malebně a středomořsky, zůstává i v menu českých restaurací a na štítcích v obchodech stále tajemnou princeznou Rucolou. A také nezaslouženě jakousi popelkou naší domácí kuchyně a zejména pak úplně opomíjenou zeleninou našich zahrádek. Jaká škoda!
Její pěstování je totiž tak jednoduché, že to zvládně i ten, kdo se zahradou nemá žádnou zkušenost. Drobná semínka velikosti máku se dají vysévat jak do půdy, tak do květináče a to celoročně. Roketa chce hlavně hodně světla a vodu, nevadí jí chladno a přežije i sušší období, kdy ji prostě zapomenete zalít nebo když nezaprší. Seje se do řádků položením do půdy s následně jemným přihrábnutím hlíny taky že zůstává téměř na povrchu. Dobře zalévaná rychle vystrčí první lístky a cca do 6 týdnů už ji můžete oždibovat jemné lístky pro salát.
první lístky
Lze použít do takřka jakékoliv zeleninové salátové kombinace, které dodá výraznou vůni i chuť. Nejčastější použití je samozřejmě v kombinaci s rajčaty. Sůl, pepř, balsamicový ocet a olivový olej snad netřeba zmiňovat. Ale báječná je taky třeba v okurkovém salátu s kysanou smetanou nebo v zimním období v nakrouhaném syrovém zelí opět s kysanou smetanou a cukrem.
mladé lístky
Protože roketa není háklivá na chlad vydrží růst na zahrádce do pozdního podzimu a pokud ji překryjete folií tak aby listy nebyly mokré v mrazech, tak vydrží i zimní mrazy a často ji máme jako ozdobnou čerstvou zeleň na silvestrovských chlebíčkách -ty s roketou zmizí vždy mezi prvními. 
Sklízet se dá různě, můžete postupně otrhávat lístky a nechat rostlinu dorůstat nebo vytáhnout celou rostlinu jako hlávkový salát. Když ji necháte vyrůst a vykvést, můžete si nashromáždit semínka na další setbu. Drobné lusky po odkvětu rostliny necháte uschnout a vyloupete z nich semínka. Je to užitečné i proto, že v sortimentu běžných hobby marketů setbu rokety nenajdete.
dospělá rostlina
Pokud se rozhodnete si roketu vyset na zahrádce nebo jen někde u plotu a občas ji zalejete, překvapí vás bohatostí listoví a markantní je i rozdíl ve velikosti lístků jaké znáte z hypermarketů a těmi, které vám při dobrých podmínkách vyrostou bez větší námahy na zahradě. Ty kupované, mdlé a tenké lístky, jsou totiž odkudsi z holandských folníků a neznají slunce. Ty co, vám vyrostou v drsném českém či moravském prostředí jsou chuťově výrazně ostřejší a velikostně nesrovnatelné asi jako tyto exempláře: ty malé lístky mladé rostlinky jsou přibližně to, co nakoupíte v sámošce a ty velké listy jsou táž rostlina -plná našeho středoevropského slunce, vzduchu a energie…
roketa XXL
Dobrou chuť! 
salát s roketou
jemný slaný sýr
Nevím jak vy, ale když já řeknu sýr, že se jakože hezky usměju do fotoaparátu, tak mně z toho na xichtě vyleze tak akorát křečák. Tedy křečovitý škleb, předstírající úsměv.
Ovšem úplně jiná situace nastává když sýr uvidím. To se mi hnedle vybaví nějaká ta sýrová laskomina a úsmívám se šťastně přešťastně, ba přímo blaženě. To by byla fotečka! Jenže fotograf u toho pokaždé chybí.
drákulova smrt, česnekový vánek
Takže už je vám asi jasné, že sýry mi prostě chutnají a to takřka ve všech formách a chuťových variacích. Báječné sýry dělá také naše báječná Oldwomen. Mnozí z vás je již měli možnost ochutnat, a těm ostatním musí zatím stačit přiložené obrázky. Fakt je, že vám po drátech nemohu poslat také jejich skvělou vůni, a chuť si musíte také jenom představit, ale když si uvědomíte, že chutnají stejně dobře jak vypadají, tak vám to půjde samo.
zavoskovaný zrající sýr
Oblíbená letní bašta ze sýra je u nás doma caprese: mozzarella, rajčata, bazalka, (sůl, pepř, olivový olej netřeba zmiňovat)
caprese
A oblíbená zimní bašta ze sýra je zase raclette. To je navíc báječný způsob pohoštění jakékoliv milé návštěvy. Příprava je rychlá, protože jediné, co je třeba uvařit jsou brambory ve slupce -ve Švýcarsku, odkud raclette znám, se k tomu účelu kupuje speciální druh drobných lahůdkových brambor, u nás si vystačíte výběrem drobných -či stejně velkých- bramborek. Mezitím nakrájíte sýr -dnes už lze najít raclettový sýr v hyper-super, ale v dobách socíku jej bylo možné nahradit i obyčejným místním 45% eidamem.
raclette sýr
Připravíte si doplňkové chuťovky: stříbrné cibulky, okurčičky, olivy, nakládané kukuřičky nebo třeba nakládané žampionky- prostě podle vlastního výběru a zásob v síni blahobytu. Pak už jen zasednete ke stolu. Při společenském konverzování vkládáte kousky sýra na lopatky, šupáte s nimi do stolní pícky, pěkně rozehřáté je pak stáhnete dřevěnou špachtličkou na talířek, popepříte a popaprikujete dle chuti a spolu s přiloženýma chuťovčičkama a oloupanou bramborou si u každého sousta vytváříte rozličné chuťové variace….
raclette
mňam!
dobrou chuť!
Tak co řeknete, jako odpověď na dotaz, co že si dneska dáte dobrého k večeři? Já vím. Sýýýýýýýr!
sýrohubky
Čas adventu odvrací pozornost od problémů vlastních a jsme mnohem přístupnější k soucitu a obdarovávání potřebných. Platí to pro všechny roviny našeho života. Chtěla bych přesto vzpomenout jednu opomíjenou, leč zcela důležitou oblast pro stovky, ba tisíce nešťastníků, bloudících očima po zákoutích, asfaltu a dlažbě.
Pozorování jednoho šťastlivce, který našel kýžený zdroj rozkoše, mne přivedlo na myšlenku, jak bezohlední umíme mnohdy být. Ano, přátelé, musím být zase jednou velice kritická ke kuřákům. Nejen, že si nárokují kdejaké ohledy od ostatních, ale jako minorita samotná se neprojevují vstřícně ani mezi sebou. Hanba jim!
takhle ne
Dobrá, kuřák si připálí celkem ochotně i s neznámým. Jenže co udělá po několika šlukách? Zahodí vajgl bez smyslu pro další využití! Nezapírejte, marně se ošíváte, já to moc dobře znám. Důkazy vidíte na fotografiích: Do bláta, na zem, na záhon. Bez ohledu na počasí, ačkoliv opodál mají prostranství zastřešené. V mokru tak smutně končí ohromné poklady, nevytěžitelné zdroje tabáku. Jak krutý výsměch zoufalcům, kteří marně hledají zbytek o obsahu alespoň jednoho práska!
kruté znehodnocení
Copak nikdo nechápe, jak strašně sobecké je kouřit na ulici pouze cigarety s filtrem?! Vždyť ještě existují Marsky a Startky bez filtru, z jejichž nedopalků si zručný člověk spoustu tabáčku vysype a třeba pomocí novin cigárko sestaví. Žebrat někde o cigaretu, to zkusí málokdo, ale zachovat si důstojnost díky vlastní píli, toť stále zřejmější snaha a sen mnohých. Obětují se, ochotně i v popelnících některých košů prozkoumají obsah, ale uznání okolí se nedočkají.
další hýření
Nuže, vyzývám všechny pouliční dýmavce: Otevřete svá srdce a mysl, porozmýšlejte o potřebách bližních a když už zapalujete cigaretu, myslete také na osud kousku, který odhodíte. S láskou a úctou k těm všem bezejmenným, co přijdou krátce po vás, ponechte přívětivý nedopalek na chráněném místě. Ti, kdo se dokážou vcítit do potřeb nešťastných kolegů natolik, že pro pobyt venku skutečně zvolí typ bezfiltrový, nechť doprovází požehnání shůry. Věřte, že každé milosrdenství a obětavost, zvláště za tohoto předsvátečního času, činí člověka lepším a hodnotnějším.
další stopy sobců
alias budovatele Snowmana
Tak to vam jednou takhle k veceru byl nas pan Pivos opet v dobre nalade. Jako ostatne vetsinou. Neresil ani kam na pivko, ci zda radsi k zene a detem nez do telocvicny, praci mel uspesne vyresenu a tak ho napadaly veci vesmes oddychove. Jdouce takhle jednou usekem mesta kde bydli, objevil tohohle malyho kuliferdu.
Pri blizsim, dukladnejsim pohledu muze si ctene publikum vsimnouti, ze za timto snehulackem cosi vykukuje….
...A HOP!!! A je tu lidoop. Tedy, pan Pivos sam, ve sve nejvlastnejsi vesele podobe, tentokrat hladce oholen. To jsou tak zmeny, ze jo, damy...
Nuze tedy, zamyslel se nad celou tou veci Pivosek hluboce a napadlo ho vam navrhnout, zda byste si nechteli zahrat o to, kdo postavi lepsiho huhulaka. A nebo proste jen nekde vyfoti. Toz, je to napad vesely pravda a pokud bude letos snih, muzeme se snad dati do dila.
Fotografie coby corpus delicti zasilejte jako vzdy na mou zakanalskou adresu. Dekuji vam. Mate na to celou zimu. Vyhodnoceni prijde s prvnim, skutecne jarnim paprskem, a vitez ode mne dostane moznost koupit mi tolik drinku co se do mne vleze, az zase prijedu. Toz nekupte to .
…aneb jak se pražský borec vrací předvánočním Práglem do rodinnýho hnízda.
Tak nejprve si pan Pivoš trošku zasportoval s “klukama”. (Pravda, jsou to již poněkud vyzrálejší hoši leč nechme jim, dámy, iluzi mládí). Z této jeho chvályhodné aktivity nám však tentokrát, se skromností sobě nevlastní, nepřinesl žádné obrazové zpravodajství. Asi nás nechtěl dráždit pohledem na své předlouhe nohy a propocený trikot.
Pak bylo samozřejmě potřeba doplnit tekutiny. I kdyby se doma vyskytovaly škopky v množství větším než hojném, je potřeba to zalomit mezi jinýma “klukama” v hospě.
večer jsme v hospě pili pivko...no jo, haksny nám neukáže, ale škopek fotí furt. To jsou tak po Práglu chlapi.
I mezi kluky a se zrzkem v ruce je třeba věnovat se nějaké té kultúře. Třeba fotbalu v telině.
a čučeli jsme na fotbal...no rychtyk, a čekal snad někdo, že budete sledovat Rusalku z Národního? Mimochodem, Kazbunda nám už pěkně plešatí..
Pak se příjemně naladěn, uspěšně napojen, vydává náš borec k domovu, nebot asi tak po 5.pivu se mu podařilo se náhle upamatovat, že si již pořídil také nějaké závazky.
Cestou potkává divy.
cestou dom jsem potkal svítící stromek...no ještě že ten stromeček nepotkal tebe, pochodující strom by ti asi poněkud rozhodil sebevědomí.
....a taky svítící dvéře...ehm, kampak asi vedly....to se nám zase neřekne!
Potud dobrý. Pak ho však náhle zaskočí nečekaný útvar, mazaně sedící na stromě.
SOB!!!....na stromě, na sídlišti, někde v Hájích......
A tak borec zpozorní, a hned se mu probouzí básnický střevo:
“Byla velmi pokročilá noční doba
ze stromu na mě jukala divná osoba
připomínala mi trochu soba
byla to ale jen svítící ozdoba !
Tak jsem jí pozdravil vesele
brejvečír brounoc a zdařbůh !
a dál se plazil do postele
abych v tom mrazu nevytuh ” – Pivoš v.r.
Vydechne úlevou, přidá do kroku a na závěr se ještě naposledy otočí pozdravit přáteĺsky soba, když tu vidí, že je to ve skutečnosti……
VEMBLOUD??!!!
A sakra….o překvapení v dnešní noci není nouze a ještě to stále nekončí.
Tedˇ například s údivem zjištuje, že přeci jen našel ulici kde bydlí…
už jsem skoro doma...no to sis jistě oddechl....zázrak, je to pořád všecko na stejným místě.
Doma však čekaji povinnosti….ech, ne ty ve skrze příjemné, o těch se nám taky žádnej raport nepodal.
Na svou chvilku již netrpělivě čeka rozličná domácí zvířena, (manželka do toho nespadá). A nastává další šok….
ještě vyvenčit obludy a ....Bobine se z paníčka úžasem děsuplně rozzářila kukadla, když jí povykládal, jak za rohem potkal na stromě skotačícího soba, co byl vlastně nakonec vembloudem....
A tak se náš borec nakonec v pořádku dostal domů cestou plnou předvánočních nástrah, a raduje se, veselí se z toho mohutně.
juchů trefil jsem....no pán bůh zaplat za ty dary.
Nuže, a to je konec kratičké historie o tom, kterak pražák šlape k domovu posilněn zlatavým mokem a cestou páše umění mobilem.
Pobavte se tím všichni dosytosti.
Halelujááááá…………………………………………………………………..
je to smazano a ted uz zase veselme se radujme se, dobra pohoda se nam vratila.
Delejme zase blaznivy veci co delaji zivot lepsim a veselejsim.
Udelej si divokou noc s holkama
Nebojme se toho jak vypadame, za par let to stejne bude jedno.
''Az mi prsa klesnou k te druhe rade koralu, zabij me'', rekla Angela
Budme zase rozpustili, nekdy trosku divoci, ba primo blaznivi….
Pokud dostatecne nerozcilujes svy decka tim co delas, tak si toho svyho zivota zrejme moc neuzivas...
Nebojme se taky trosky frivolnosti…..
Feminismus dodava kuraze....
Obcas si jen tak pri volne chvilce zasportujme, aby se nereklo ze porad jen chlastame….
Tak tady jsme....uzasne sexy a pripraveny vyrazit....
Taky na zviratka nezapominejme…
Majitele psu jsou proste jen prilis zbabeli hryzat lidi sami.
A nezapomenme obcas taky trosku pocestovat…
Letajici koberec....
No zkratka, delejme vsecko proto, aby nas jednou smrtka nasla s rozchechtanymi tvaremi. Jen tak tu mrchu nastveme….
Jakmile zacne tvoje telo delat vetsi kraval nez tvy auto, je jasny, ze starnes...
Nu ale, jak tak koukam, nejak mi z tech textiku vypadli muzi. Tak to by tedy neslo, damy. Vzdyt o koho by se nas SNZ pak stale otiral?Vzdyt jsme tu prece vsichni kamosi.
Nuze, zamerilo se tedy oko me na jednoho z nasich panu. Jak jinak, jedna se o Pivose. Prinasime vam tedy nekolik jeho fotecek v podobach pro nas zatim neznamych. Vsecky tyhle fotografie maji tu vyhodu, ze absolutne nikdo nevi, zda verne pospisuji skutecnost ci nikolivek.
Zatim neznama fotka pana Pivose pote, co si trosku potrenoval v telocvicne....
Tady vidite damy, ze tento pan ma docela pritazlivy zevnejsek, o ktery hodne dba…Avsak nejen sportsmanem jest. Je to take obetavy rodic.
Nyni to bylo na nem, aby vymenil decku plinky...
Taky prace na zahrade pojima pan Pivos svedomite…
zahradniceni proste miluje...
A ani poznavani dalsich svetu mu neni cizi….
Nikdy neprestava doufat, ze jednoho dne objevi nejaky svet zazraku...
Tak vidite, damy, co to tu mame za pasaka. A ne jen jeho. Taky ero jest jiz nasim oblibenym mazlikem. Posilam tedy za vsecky nase clenky SNZ, jako jeho vykonna mistopredsedkyne specialni pozdrav vsem dobrym muzum naseho blogu a prilehleho okoli.
Pro nekoho kdo ma fakt koule.....
My uz ty nase chlapiky naucime se zase usmivat, damy…
My to dokazeme!!!!
I kdyby na chleba nebylo…..
Timto vam vsem preji hezky a vesely podvecer. Ja, Zakanalie I.
To jsem vas ale rozchechtala, co? No jsem proste jednicka
to je tak unavny, byt proste dokonala.....
- aneb skandální odhalení velké fotografické loupeže!!!
Podle neověřených zpráv prý i slabomyslný bratranec famózního detektiva dokáže odhalit zločin. Pátrejte s ním a vyřešte záhadu prázdného stolu v přeplněné restauraci. V malém orientační testu zároveň zjistíte, jaké máte dispozice pro detektivní kariéru.
restaurace Ještěd
1. Proč je stůl na fotografii prázdný?
a) hostům se stůl nevešel do tašky a tak jej zatím nechali v restauraci
b) restaurace je zavřená nebo vůbec neexistuje
c) hosté od stolu právě odešli
2. Jsou v restauraci nějací hosté?
a) ne, personál zahodil klíče a chlastá sám
b) ano, ale konzumují na stojáka, protože je bolí zadek
c) ano, stůl bude bezpochyby vzápětí obsazen
3. Proč je stůl uklizený?
a) protože ne všichni hosté jsou čuňata, co včera slezli z velblouda a příbor znají jen z doslechu
b) protože je to snímek z brožurky “Umísťujeme bombu – teroristou snadno a rychle”
c) protože při placení účtu jej číšník připravil pro další hosty
4. Lze vyfotit prázdný a uklizený stůl v plně obsazené restauraci?
a) ne, každý nový host poslušně stojí ve frontě za židlí a povzbuzuje zatím sedícího hosta ke zvýšení tempa konzumace, aby mohl rychle zasednout na uvolněné místo
b) vyloučeno, takový snímek musí být ukraden nočnímu vrátnému nebo uklízečce
c) ano, stačí nebýt ožralý, ale pohotový
5. Je záliba ve šmírování úchylka?
a) spíš ano, v prostředí neúspěšných, osamělých a sexuálně neuspokojených frustrátů je dokonce prudce nakažlivá
b) určitě ne, je to nejlepší způsob trávení volného času
c) asi ne, ale úchylové šmírují ráááádi
vyhodnocení testu:
pokud ve vašich odpovědích převažuje –
písmeno a)
Jste sympatický, volnomyšlenkářský šprýmař s nespoutanou fantazií, ale detektiv z Vás asi nikdy nebude.
písmeno b)
Jste paranoidní trouba, co si rád hraje na detektiva. Neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc a předepsané léky berte opravdu pravidelně.
písmeno c)
Jste nudný realista a kdyby Vás bavilo šmírování, mohl byste být dobrým detektivem
Když byla moje maminka mrňavé prtě, které se teprve učilo číst, dostávala Punťu. Časopis vycházel po čtrnácti dnech a každý si v něm našel svoje, včetně několika obrázkových příběhů. Punťa je takový pojem, že se kreslené příhody bílého pejska kdosi snažil vydávat i po revoluci.
Když černobílé sešity s několika málo obrázky vyrazily do světa, Puntík asi hodně kroutil hlavou, jak bezúspěšný pokus to byl. Půl století se ukázalo být moc a moc dlouho a sešity neoslovovaly. Jak by mohly? Bez dalších textů, bez Marie Voříškové. Ta byla duší Punti a hlavní veršotepkou jeho příhod.
Marie Voříšková si troufla na leccos. Dnes bych vám chtěla vyprávět o jejím čtrnácti slokovém opusu „Proroctví Libušino“ z konce roku 1938. Jsou to vlastenecké veršíky, ozdobené vzletnými a jen několika málo archaickými slovy. Popisují čas od příchodu Čechů do země až po Libušinu svatbu s ramenatým zemědělcem. Kdo si teď není jistý, o čem mluvím, má jedinečnou šanci se dovzdělat. Amerikánci na dané téma vypustili do světa velkolepý megafilm.
Veršíky velebásně dají zabrat, já sama se je kdysi učila nazpaměť. Chtěla jsem jít v maminčiných stopách, být dobrá jako ona. Přednést Proroctví na besídce, pokud možno předvánoční, potěšit lidi. Abyste mohli ocenit úsilí obou malých holčiček, uvedu první dvě sloky:
Půlnočním směrem, dlouho, bez oddechu
vpřed ubírá se dlouhá družina…
Ke svému vůdci, ku praotci Čechu,
znavený zrak svůj toužně upíná:
„Hle, otče, pot již stéká z našich skrání-
již nelze dále, síly došly všem-
rci nám, kdy skončí naše putování?
Kdy dovedeš nás – v zaslíbenou zem?“
Tu praotec k nim tvář obrátil mírnou,
Svou paži vztáhl a takto jim děl:
„Zde vizte, bratři, zemi krásnou, žírnou,
o které jsem vám vždycky vyprávěl!
Hle, plodné stromoví, v němž bzučí včely –
hle, lesů hojné bohatství a vod!
Zde chci, abyste krov svůj vystavěli-
zde domov nalezl jsem pro svůj rod!“
Báseň jsem si marně cpala do kebulky ve stejném věku jako moje maminka, tedy ve třetí třídě. Moc jsem ji chtěla přednést, například v sále plném dělníků z elektráren, kam jsme s besídkami jezdili. Leč historie se neopakovala, já epos nezvládla, navíc besídky v oné době odpadly.
Mamka je tudíž z nás dvou tou lepší a navždycky zůstane. Přednášela se zářícíma očkama, vžila se do textu, až rodičové ve třídě seděli jako přimražení. Některým tekly po tvářích slzy. Při poslední sloce prý jako by jí sama Libuše vdechla své věštecké vytržení:
„Zřím město, které jmenuje se Praha
a jehož sláva hvězd se dotýká!
Zřím, kterak vzkvétá země moje drahá,
jež rovněž slavná je a veliká!
Zřím pokolení střídat s pokolením-
můj český národ neskoná!
A byť i prošel zlobou, pokořením –
o n v š e c k y h r ů z y s l a v n ě p ř e k o n á !“
Netleskali jí, dlouho mlčeli. Byl prosinec roku 1942.
